Zdeněk Bouček: Jako fotograf se zajímám o architekturu, městský prostor i volnou přírodu a dokumentuji všechno, co se kolem mě děje. Ve fotografii nemám nějaké určité poslání, ale snažím se ji dělat dobře.

Zdeněk Bouček: Jako fotograf se zajímám o architekturu, městský prostor i volnou přírodu a dokumentuji všechno, co se kolem mě děje. Ve fotografii nemám nějaké určité poslání, ale snažím se ji dělat dobře.

Zdeněk Bouček: Jako fotograf se zajímám o architekturu, městský prostor i volnou přírodu a dokumentuji všechno, co se kolem mě děje. Ve fotografii nemám nějaké určité poslání, ale snažím se ji dělat dobře.

Liborek Fiala: Snažím se fotit podle momentální nálady. Nikdy nemám připravený žádný koncept, improvizuji přímo na místě. Mé fotografie nemusí na první pohled dávat smysl, ale podněcují a možná i dráždí fantazii.

Liborek Fiala: Snažím se fotit podle momentální nálady. Nikdy nemám připravený žádný koncept, improvizuji přímo na místě. Mé fotografie nemusí na první pohled dávat smysl, ale podněcují a možná i dráždí fantazii.

Liborek Fiala: Snažím se fotit podle momentální nálady. Nikdy nemám připravený žádný koncept, improvizuji přímo na místě. Mé fotografie nemusí na první pohled dávat smysl, ale podněcují a možná i dráždí fantazii.

Liborek Fiala: Snažím se fotit podle momentální nálady. Nikdy nemám připravený žádný koncept, improvizuji přímo na místě. Mé fotografie nemusí na první pohled dávat smysl, ale podněcují a možná i dráždí fantazii.

Liborek Fiala: Snažím se fotit podle momentální nálady. Nikdy nemám připravený žádný koncept, improvizuji přímo na místě. Mé fotografie nemusí na první pohled dávat smysl, ale podněcují a možná i dráždí fantazii.

Liborek Fiala: Snažím se fotit podle momentální nálady. Nikdy nemám připravený žádný koncept, improvizuji přímo na místě. Mé fotografie nemusí na první pohled dávat smysl, ale podněcují a možná i dráždí fantazii.

Fotografie Strom 1 byla pořízena na film středního formátu (6 x 7 cm) fotoaparátem Graflex, který umožňuje změnu průběhu roviny ostrosti. Díky tomu mohl Jan Přibylský záběr proostřit ve zlatém řezu od popředí až do zadního plánu a zbytek obrazového pole ponechat neostrý. Běžný fotoaparát by zaostřil například od popředí až do „nekonečna“ nebo pouze na strom a zbytek fotografie před ním i za ním by byl neostrý. Posunů roviny ostrosti využívá i další z našich autorů Saša Dobrovodský.

Autor: Tuto fotografii jsem pořídil na konci zimy 2007. Nepatří do žádného z mých cyklů. Snoubí se v ní pocit těžkosti kamenů a jistá "humánnost" dřeva. Tato kombinace nabízí vícero interpretací, což je důvod, který jí dal vzniknout.

Honza: Fotografie Jana Přibylského mají zvláštní kouzlo. Často zachycují naprosto banální objekty či situace a nejsou vizuálně agresivní či prvoplánově líbivé. Nicméně v jeho „banálních“ tématech vždy pulsuje duch podivnosti, nestandardnosti či tajemství. Ve spojení s velice čistým akademickým způsobem ztvárnění vznikají díla s jasně čitelným rukopisem, která nestárnou a neokoukají se.

Fotografie byla pořízena fotoaparátem Nikon D80 v Puerto Pizzaru (Peru) v roce 2009.

Barbora Mluvková: Fotografie vznikla v malém přístavním městečku Puerto Pizarro, ležícím u hranic Peru s Ekvádorem. Obyvatelé se zde stále živí tradičním rybolovem a sběrem mušlí. V parném odpoledni jsem fotografovala konec pracovního dne rybářů. Jeden z nich se chtěl pochlubit svým úlovkem...

Fotografie byla pořízena v roce 2009 během studijní stáže ve Velké Británii ve městě Derby na svitkový film formátu 6x7cm pomocí technického fotoaparátu s možností náklonu standard. Není součástí žádného souboru, ale tvoří pomyslný diptych s již vydanou fotografií Strom 1.

Jan Přibylský: Opakuje se zde stejný princip změny roviny ostrosti jako u Stromu 1. Na fotografii je patrné poškození negativu malými nepatrnými škrábanečky, které vznikly posunem filmu v rollkazetě. Tento malý defekt dodává fotografií nádech staroby a zároveň dává přihlížejícímu pocítit přítomnost filmového média.

Fotografie na negativu formátu 6x6cm byla pořízena roku 2009 v jižním Toskánsku.

Jan Přibylský: Zvláštní atmosféra tohoto místa v kombinaci se světlem odcházejícího slunce mě naprosto okouzlila. Světlo v oblasti Toskánska a konkrétně v okolí Florencie mi objasnilo, proč se právě zde zrodila renesance. Mohu říci, že tento kout země má nejúžasnější světelné podmínky, jaké jsem kdy spatřil. Fotografie Toscana 1 je součástí souboru „Nejistá architektura“, jenž byl mou klauzurní prací během studijní stáže ve Velké Británii.

Fotografie byla pořízena fotoaparátem Rolleiflex na diapozitiv 6x6.

Katrin Delhougne: Mým záměrem bylo pojmenovat tyto fotografie ironickým způsobem. Neukazují skutečné, mocné síly přírody, ale řízenou a pečlivě udržovanou kultivaci v městském prostředí. Udržované rostliny a jejich sochařský vzhled vzbuzují umělý a téměř surrealistický dojem. Příroda zde má jen povrchní dekorativní funkci.

Fotografie byla pořízena fotoaparátem Rolleiflex na diapozitiv 6x6.

Katrin Delhougne: Mým záměrem bylo pojmenovat tyto fotografie ironickým způsobem. Neukazují skutečné, mocné síly přírody, ale řízenou a pečlivě udržovanou kultivaci v městském prostředí. Udržované rostliny a jejich sochařský vzhled vzbuzují umělý a téměř surrealistický dojem. Příroda zde má jen povrchní dekorativní funkci.

Fotografie byla pořízena na negativní kinofilm.

Kathrin Delhougne: S technikou cross proces, která mi umožňuje experimentovat, pracuji už několik let. Výsledek je závislý na kvalitě filmu , vývojce a době expozice. Jde o moment překvapení, o kouzlo analogové fotografické techniky, zdůrazňující formální aspekty, jako je kompozice, barva nebo kontrast. Digitální korekce co nejvíce minimalizuji. Při fotografování se soustřeďuji na detaily z různých prostředí a snažím se zachytit něco, co je naprosto zřejmé, a zároveň záhadné.

Fotografie byla pořízena na negativní kinofilm.

Kathrin Delhougne: S technikou cross proces, která mi umožňuje experimentovat, pracuji už několik let. Výsledek je závislý na kvalitě filmu , vývojce a době expozice. Jde o moment překvapení, o kouzlo analogové fotografické techniky, zdůrazňující formální aspekty, jako je kompozice, barva nebo kontrast. Digitální korekce co nejvíce minimalizuji. Při fotografování se soustřeďuji na detaily z různých prostředí a snažím se zachytit něco, co je naprosto zřejmé, a zároveň záhadné.

Fotografie byla pořízena fotoaparátem digitálním fotoaparátem v oblasti Saharské pouště. Je součástí souboru Afroportal.

Martin Kašpar: V současné době pracuji jako kameraman pro Burkusafilmstudio, se kterým natáčíme především severní Afriku a Evropu. Z toho vyplývá i můj zájem o subjektivní dokument. Na svých fotografiích z cest si cením především jejich dokumentární věrohodnosti.

Fotografie byla pořízena fotoaparátem digitálním fotoaparátem v oblasti Saharské pouště. Je součástí souboru Afroportal.

Martin Kašpar: V současné době pracuji jako kameraman pro Burkusafilmstudio, se kterým natáčíme především severní Afriku a Evropu. Z toho vyplývá i můj zájem o subjektivní dokument. Na svých fotografiích z cest si cením především jejich dokumentární věrohodnosti.

Fotografie je součástí souboru Ladies. Byla pořízena digitálním fotoaparátem v roce 2010.

Milan Makarský: Můj obecný přístup k fotografování by se dal vyjádřit slovy „pouhá fotografie mi nestačí“. Snažím se pracovat ve fotografii s grafikou, někdy nenásilnou, někdy násilnou formou ji do fotografie zapracovat. Pro někoho to pak už vlastně ani nemusí fotografií zůstat. Fotografování vnímám jako kombinaci pečlivého plánování s náhodným prvkem. Náhoda je někdy tak velká, že to pečlivé plánování zamete pod koberec.

Fotografie je součástí souboru Red. Byla pořízena digitálním fotoaparátem v roce 2010. Dostala se do finále prestižní celosvětové soutěže Sony World Photography Awards 2012.

Milan Makarský: Můj obecný přístup k fotografování by se dal vyjádřit slovy „pouhá fotografie mi nestačí“. Snažím se pracovat ve fotografii s grafikou, někdy nenásilnou, někdy násilnou formou ji do fotografie zapracovat. Pro někoho to pak už vlastně ani nemusí fotografií zůstat. Fotografování vnímám jako kombinaci pečlivého plánování s náhodným prvkem. Náhoda je někdy tak velká, že to pečlivé plánování zamete pod koberec.

Fotografie byla pořízena digitálním fotoaparátem v roce 2010.

Milan Makarský: Můj obecný přístup k fotografování by se dal vyjádřit slovy „pouhá fotografie mi nestačí“. Snažím se pracovat ve fotografii s grafikou, někdy nenásilnou, někdy násilnou formou ji do fotografie zapracovat. Pro někoho to pak už vlastně ani nemusí fotografií zůstat. Fotografování vnímám jako kombinaci pečlivého plánování s náhodným prvkem. Náhoda je někdy tak velká, že to pečlivé plánování zamete pod koberec.

Fotografie byla pořízena digitálním fotoaparátem v roce 2010.

Milan Makarský: Můj obecný přístup k fotografování by se dal vyjádřit slovy „pouhá fotografie mi nestačí“. Snažím se pracovat ve fotografii s grafikou, někdy nenásilnou, někdy násilnou formou ji do fotografie zapracovat. Pro někoho to pak už vlastně ani nemusí fotografií zůstat. Fotografování vnímám jako kombinaci pečlivého plánování s náhodným prvkem. Náhoda je někdy tak velká, že to pečlivé plánování zamete pod koberec.

Fotografie byla pořízena digitálním fotoaparátem v roce 2010.

Milan Makarský: Můj obecný přístup k fotografování by se dal vyjádřit slovy „pouhá fotografie mi nestačí“. Snažím se pracovat ve fotografii s grafikou, někdy nenásilnou, někdy násilnou formou ji do fotografie zapracovat. Pro někoho to pak už vlastně ani nemusí fotografií zůstat. Fotografování vnímám jako kombinaci pečlivého plánování s náhodným prvkem. Náhoda je někdy tak velká, že to pečlivé plánování zamete pod koberec.

Fotografie byla pořízena digitálním fotoaparátem v roce 2010.

Milan Makarský: Můj obecný přístup k fotografování by se dal vyjádřit slovy „pouhá fotografie mi nestačí“. Snažím se pracovat ve fotografii s grafikou, někdy nenásilnou, někdy násilnou formou ji do fotografie zapracovat. Pro někoho to pak už vlastně ani nemusí fotografií zůstat. Fotografování vnímám jako kombinaci pečlivého plánování s náhodným prvkem. Náhoda je někdy tak velká, že to pečlivé plánování zamete pod koberec.

Fotografie je součástí souboru Studium. Byla vytvořena kombinovanou technikou.

Rafał Karcz: Napadlo mě „ošetřovat“ fotografie chemikáliemi, v podstatě ničit jejich povrch a po zničení vracet barvu zpět pomocí různých druhů inkoustů, vodovek nebo akrylové barvy. Dokončenou práci jsem pak naskenoval a vytisknul.

Fotografie je součástí souboru Studium. Byla vytvořena kombinovanou technikou.

Rafał Karcz: Napadlo mě „ošetřovat“ fotografie chemikáliemi, v podstatě ničit jejich povrch a po zničení vracet barvu zpět pomocí různých druhů inkoustů, vodovek nebo akrylové barvy. Dokončenou práci jsem pak naskenoval a vytisknul.

Fotografie je součástí souboru Studium. Byla vytvořena kombinovanou technikou.

Rafał Karcz: Napadlo mě „ošetřovat“ fotografie chemikáliemi, v podstatě ničit jejich povrch a po zničení vracet barvu zpět pomocí různých druhů inkoustů, vodovek nebo akrylové barvy. Dokončenou práci jsem pak naskenoval a vytisknul.

Fotografie je součástí souboru Studium. Byla vytvořena kombinovanou technikou.

Rafał Karcz: Napadlo mě „ošetřovat“ fotografie chemikáliemi, v podstatě ničit jejich povrch a po zničení vracet barvu zpět pomocí různých druhů inkoustů, vodovek nebo akrylové barvy. Dokončenou práci jsem pak naskenoval a vytisknul.

Fotografie je součástí souboru Studium. Byla vytvořena kombinovanou technikou.

Rafał Karcz: Napadlo mě „ošetřovat“ fotografie chemikáliemi, v podstatě ničit jejich povrch a po zničení vracet barvu zpět pomocí různých druhů inkoustů, vodovek nebo akrylové barvy. Dokončenou práci jsem pak naskenoval a vytisknul.

Fotografie je součástí souboru Studium. Byla vytvořena kombinovanou technikou.

Rafał Karcz: Napadlo mě „ošetřovat“ fotografie chemikáliemi, v podstatě ničit jejich povrch a po zničení vracet barvu zpět pomocí různých druhů inkoustů, vodovek nebo akrylové barvy. Dokončenou práci jsem pak naskenoval a vytisknul.

Fotografie byla pořízena na černobílý kinofilm v roce 2003.

Tereza z Davle: Jsem rozlítaný typ autora, který je při práci ponořený do prožívání celkové atmosféry a málokdy se zajímá o nějaké detaily typu expozice či perfektního ostření. Vím, že moje fotografie nejsou dokonalé, a ani o to neusiluji

Fotografie byla pořízena na černobílý kinofilm v roce 2005.

Tereza z Davle: Jsem rozlítaný typ autora, který je při práci ponořený do prožívání celkové atmosféry a málokdy se zajímá o nějaké detaily typu expozice či perfektního ostření. Vím, že moje fotografie nejsou dokonalé, a ani o to neusiluji.

Fotografie byla pořízena na černobílý kinofilm v roce 2000.

Tereza z Davle: Jsem rozlítaný typ autora, který je při práci ponořený do prožívání celkové atmosféry a málokdy se zajímá o nějaké detaily typu expozice či perfektního ostření. Vím, že moje fotografie nejsou dokonalé, a ani o to neusiluji

Fotografie jsou součástí souboru Trust. Byla pořízena na velkoformátový film 4x5 palců v roce 2011.

Zdeněk Bouček: Tyto čtyři fotografie jsou součástí souboru Trust, mého závěrečného projektu magisterského studia v Plymouthu. Jsou to detaily gotické architektury v jihozápadní Anglii, vytvořené na počest Frederica H. Evense a jeho díla. Jako fotograf se zajímám o architekturu, městský prostor i volnou přírodu a dokumentuji všechno, co se kolem mě děje. Ve fotografii nemám nějaké určité poslání, ale snažím se ji dělat dobře.

Fotografie jsou součástí souboru Trust. Byla pořízena na velkoformátový film 4x5 palců v roce 2011.

Zdeněk Bouček: Tyto čtyři fotografie jsou součástí souboru Trust, mého závěrečného projektu magisterského studia v Plymouthu. Jsou to detaily gotické architektury v jihozápadní Anglii, vytvořené na počest Frederica H. Evense a jeho díla. Jako fotograf se zajímám o architekturu, městský prostor i volnou přírodu a dokumentuji všechno, co se kolem mě děje. Ve fotografii nemám nějaké určité poslání, ale snažím se ji dělat dobře.

Fotografie jsou součástí souboru Trust. Byla pořízena na velkoformátový film 4x5 palců v roce 2011.

Zdeněk Bouček: Tyto čtyři fotografie jsou součástí souboru Trust, mého závěrečného projektu magisterského studia v Plymouthu. Jsou to detaily gotické architektury v jihozápadní Anglii, vytvořené na počest Frederica H. Evense a jeho díla. Jako fotograf se zajímám o architekturu, městský prostor i volnou přírodu a dokumentuji všechno, co se kolem mě děje. Ve fotografii nemám nějaké určité poslání, ale snažím se ji dělat dobře.

Fotografie je součástí souboru Trust. Byla pořízena na velkoformátový film 4x5 palců v roce 2011.

Zdeněk Bouček: Tyto čtyři fotografie jsou součástí souboru Trust, mého závěrečného projektu magisterského studia v Plymouthu. Jsou to detaily gotické architektury v jihozápadní Anglii, vytvořené na počest Frederica H. Evense a jeho díla. Jako fotograf se zajímám o architekturu, městský prostor i volnou přírodu a dokumentuji všechno, co se kolem mě děje. Ve fotografii nemám nějaké určité poslání, ale snažím se ji dělat dobře.

Tato fotografie z Hané u Moravské Huzové byla pořízena fotoaparátem Nikon D 90 s objektivem Nikkor 18–105 mm v srpnu roku 2010.

Karel Kryl: Žně se rychle blížily ke svému konci. Kombajny zpracovávaly poslední lán pšenice a zanechávaly za sebou prach z rozdrcené slámy, unášený větrem stovky metrů souběžně s nedalekým podhůřím Jeseníků, což vytvářelo zajímavý kontrast s modrým pozadím. Když na poli zbývaly poslední zbytky obilí, najednou se odněkud vynořila srnka a po několika skocích se zastavila, podívala se na jedoucí kombajn, potom na mě, a já jsem měl pocit, jako by mi říkala: „Co tady ta obrovská burácející obluda dělá? Proč mě odsud vyhání? Tak s tím něco dělej a nefotografuj jenom!“

„Náš“ Yari Beňo vydal knihu s názvem Fake Polaroid, pro kterou napsal předmluvu spoluzakladatel THEditions Honza Vojtek. Podívejte se na malou ukázku s Honzovým textem###

Cyklus Dolněmčí, ze kterého v portfoliu THEditions nabízíme dvě fotografie, vznikl v roce 2010 v muzeu v Dolním Němčí. Pro jeho zachycení na negativy formátu 6x7 cm použila autorka velkoformátový přístroj Arca Swiss.

Petra Hajdůchová: Kroje v dnešní době vnímáme už jen jako historickou a folklorní součást vesnic a měst. V cyklu Dolněmčí s nimi pracuji jako s objektem “módy”. Na fotografiích je zachyceno několik typů krojů z mé obce pro různé příležitosti. Oděvy jsou převážně inscenovány v muzeu s původní výbavou, která je blízká tomuto typu oděvu.

Při focení jsem používala záblesková světla, a když jsme fotili s malou, asi roční holčičkou (na této fotografii), tak při záblescích velice mrkala. Ale protože dětský reflex je opožděnější, mrkala zhruba dvě vteřiny po odpálení, bylo to roztomilé. A všechno jsme zvládli.

Honza Vojtek: Na fotografiích z cyklu Dolněmčí se mi velmi líbí relativizování reality a fikce ve spojení s připomenutím tradičních hodnot a části naší historie. Považuji to za velmi aktuální téma vzhledem k tomu, jak se naše společnost čím dál více otevírá virtuálnímu prostoru a nezřídka se upíná k povrchním a falešným hodnotám. Fotografie Petry Hajdůchové nijak násilně nementorují a jsou vlastně veselé, zábavné. Nicméně, kdo chce, může v nich hledat hlubší významy a symboly.

Cyklus Dolněmčí, ze kterého v portfoliu THEditions nabízíme dvě fotografie, vznikl v roce 2010 v muzeu v Dolním Němčí. Pro jeho zachycení na negativy formátu 6x7 cm použila autorka velkoformátový přístroj Arca Swiss.

Petra Hajdůchová: Kroje v dnešní době vnímáme už jen jako historickou a folklorní součást vesnic a měst. V cyklu Dolněmčí s nimi pracuji jako s objektem “módy”. Na fotografiích je zachyceno několik typů krojů z mé obce pro různé příležitosti. Oděvy jsou převážně inscenovány v muzeu s původní výbavou, která je blízká tomuto typu oděvu.

Při focení jsem používala záblesková světla, a když jsme fotili s malou, asi roční holčičkou (fotografie Dolněmčí 01), tak při záblescích velice mrkala. Ale protože dětský reflex je opožděnější, mrkala zhruba dvě vteřiny po odpálení, bylo to roztomilé. A všechno jsme zvládli.

Honza Vojtek: Na fotografiích z cyklu Dolněmčí se mi velmi líbí relativizování reality a fikce ve spojení s připomenutím tradičních hodnot a části naší historie. Považuji to za velmi aktuální téma vzhledem k tomu, jak se naše společnost čím dál více otevírá virtuálnímu prostoru a nezřídka se upíná k povrchním a falešným hodnotám. Fotografie Petry Hajdůchové nijak násilně nementorují a jsou vlastně veselé, zábavné. Nicméně, kdo chce, může v nich hledat hlubší významy a symboly.

Tato fotografie z anglického Stonehenge byla pořízena digitálním fotoaparátem v roce 2007.

Robin Závodný: Jedná se o malý úsměvný postřeh zachycený během cest po Velké Británii. Fotografie nebyla nijak aranžována.

Todd Forsgren: Coby turista jsem strávil značnou část svého života. Návštěvy významných míst po celém světě vnímám jako způsob porozumění kultuře, která určovala vývoj dané lokality. Robinovi výletníci u Stonehenge mě vždy pobaví. Zdá se mi, že tato dvojice sdílí výjimečné porozumění časoprostoru, který nedokážu nahlédnout, byť bych se o to snažil po zbytek života.

Honza Vojtek: Tuto fotografii jsem si zamiloval hned na první pohled a tuze mě baví i po půl roce „známosti“. Až do psaní tohoto textu jsem se vlastně nesnažil analyzovat, co mě na ní přitahuje a proč by měla zajímat i někoho jiného. Ale formulovat několik důvodů není vůbec těžké. Rozhodně je to nejneobvyklejší „upomínková“ fotografie návštěvy Stonehenge, jakou jsem kdy viděl. Pestrobarevná dáma svým působivým a osobitým stylem poutá pozornost sama o sobě, o to více coby doprovod ležérního fešáka, nejspíš bubeníka nějaké britské garážové kapely. Jakkoli nesourodě tento pár na první pohled působí, nyní se mi zdá, že se k sobě ti dva perfektně hodí a doplňují. Asi jako hodný a zlý policajt. Obzvlášť mě baví „péro za kloboukem“, ze kterého má muž vytvořenou slušivou čelenku, aby ladil se svou družkou. Velice příjemně na mě působí také barevnost celé fotografie.

Cyklus Yeshua, ze kterého v portfoliu THEditions nabízíme dvě fotografie, vznikl v roce 2009 během autorčiny zahraniční stáže v Izraeli. Formát negativu 6x6 cm autorka exponovala fotoaparátem Yashica. Na celý soubor se můžete podívat ZDE.

Petra Hajdůchová: Největší inspirací tohoto díla plného symboliky bylo osobní navštívení míst, kde žil Ježíš Kristus. Míst, kterými prošel a přitom udělal mnoho zázraků. Celý soubor mapuje Kristovy cesty po Izraeli a jednoduchým způsobem zachycuje místa, která nám sama svou polohou, umístěním a konkrétními předměty napovídají, jaká událost se na daném místě podle biblických příběhů odehrála. U některých fotografií je použito srozumitelné symboliky vysvětlující a dotvářející děj. Sám Ježíš je šetrně ztvárněn použitím bílého plátna na každé z fotografií, a to jako připomínka jeho pobytu na zachycených místech. Bílé plátno také symbolizuje jeho čistotu a nebeskost. Jednotlivé fotografie jsou doplněny konkrétními citacemi z Bible, které náleží danému místu a Kristovu skutku:

Skutky 1, 9
Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel.

Todd Forsgren: Zobrazování Ježíše Krista má v západní kultuře bohatou tradici, během níž bylo toto téma zpracováno do značné hloubky. V tomto kontextu mi přijde vytváření nových zobrazení jako velice strhující výzva. Petře Hajdůchové se podařilo vnést do souboru Yeshua tajuplnou atmosféru s příjemnou lehkostí.

Honza Vojtek: Fotografie z cyklu Yeshua na mě působí velice příjemným, uklidňujícím dojmem. Předpokládám, že je to dáno decentností všech stavebních složek těchto fotografií – barvami, kompozicí, jemnou symbolikou, konceptem i obsahem. Cyklus Yeshua je pro mě velice důstojným připomenutím kulturní a duchovní historie naší společnosti.

Cyklus Yeshua, ze kterého v portfoliu THEditions nabízíme dvě fotografie, vznikl v roce 2009 během autorčiny zahraniční stáže v Izraeli. Formát negativu 6x6 cm autorka exponovala fotoaparátem Yashica. Na celý soubor se můžete podívat ZDE.

Petra Hajdůchová: Největší inspirací tohoto díla plného symboliky bylo osobní navštívení míst, kde žil Ježíš Kristus. Míst, kterými prošel a přitom udělal mnoho zázraků. Celý soubor mapuje Kristovy cesty po Izraeli a jednoduchým způsobem zachycuje místa, která nám sama svou polohou, umístěním a konkrétními předměty napovídají, jaká událost se na daném místě podle biblických příběhů odehrála. U některých fotografií je použito srozumitelné symboliky vysvětlující a dotvářející děj. Sám Ježíš je šetrně ztvárněn použitím bílého plátna na každé z fotografií, a to jako připomínka jeho pobytu na zachycených místech. Bílé plátno také symbolizuje jeho čistotu a nebeskost. Jednotlivé fotografie jsou doplněny konkrétními citacemi z Bible, které náleží danému místu a Kristovu skutku:

Matouš 17, 1 - 2
Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý.

Todd Forsgren: Zobrazování Ježíše Krista má v západní kultuře bohatou tradici, během níž bylo toto téma zpracováno do značné hloubky. V tomto kontextu mi přijde vytváření nových zobrazení jako velice strhující výzva. Petře Hajdůchové se podařilo vnést do souboru Yeshua tajuplnou atmosféru s příjemnou lehkostí.

Honza Vojtek: Fotografie z cyklu Yeshua na mě působí velice příjemným, uklidňujícím dojmem. Předpokládám, že je to dáno decentností všech stavebních složek těchto fotografií – barvami, kompozicí, jemnou symbolikou, konceptem i obsahem. Cyklus Yeshua je pro mě velice důstojným připomenutím kulturní a duchovní historie naší společnosti.

Česneková trilogie vznikla v roce 2010 za použití digitálního fotoaparátu a manuálního "archivního" objektivu s pevným ohniskem. V roce 2011 byla vystavena v Českých Budějovicích v kavárně kina Kotva.

Jan Vermouzek: Fotografie vznikly na základě požadavku kamarádky jako dárek pro jejího otce. Podmínkou bylo, že na fotografiích musí figurovat česnek, protože ho otec miluje. Po několika týdnech pokusů o neumělá a často absurdní zátiší jsem se dopracoval k lehce abstrahujícímu zobrazení této aromatické plodiny, k Česnekové trilogii, do které si každý může promítat své vlastní představy, bez ohledu na to, co fotografie skutečně zobrazují.

Todd Forsgren: Tato elegantní černobílá fotografie a příběh jejího vzniku mi připomněli slavný snímek Pepper #30 od amerického fotografa Edwarda Westona. V obou případech se autoři trápili se zachycením velmi banálního objektu, ze kterého nakonec vytvořili výjimečný obraz.

Honza Vojtek: Autor skvěle splnil zadání své kamarádky a vytvořil doslova ódu na česnek. O co je česnek na jeho fotografiích nekonkrétnější / abstrahovanější, o to monumentálněji na mě působí. Co víc dodat, jsou to zkrátka povedené fotografie. Ideální do pokojů dětí i dospělých, kteří se bojí upírů:-)

Česneková trilogie vznikla v roce 2010 za použití digitálního fotoaparátu a manuálního "archivního" objektivu s pevným ohniskem. V roce 2011 byla vystavena v Českých Budějovicích v kavárně kina Kotva.

Jan Vermouzek: Fotografie vznikly na základě požadavku kamarádky jako dárek pro jejího otce. Podmínkou bylo, že na fotografiích musí figurovat česnek, protože ho otec miluje. Po několika týdnech pokusů o neumělá a často absurdní zátiší jsem se dopracoval k lehce abstrahujícímu zobrazení této aromatické plodiny, k Česnekové trilogii, do které si každý může promítat své vlastní představy, bez ohledu na to, co fotografie skutečně zobrazují.

Todd Forsgren: Tato elegantní černobílá fotografie a příběh jejího vzniku mi připomněli slavný snímek Pepper #30 od amerického fotografa Edwarda Westona. V obou případech se autoři trápili se zachycením velmi banálního objektu, ze kterého nakonec vytvořili výjimečný obraz.

Honza Vojtek: Autor skvěle splnil zadání své kamarádky a vytvořil doslova ódu na česnek. O co je česnek na jeho fotografiích nekonkrétnější / abstrahovanější, o to monumentálněji na mě působí. Co víc dodat, jsou to zkrátka povedené fotografie. Ideální do pokojů dětí i dospělých, kteří se bojí upírů:-)

Česneková trilogie vznikla v roce 2010 za použití digitálního fotoaparátu a manuálního "archivního" objektivu s pevným ohniskem. V roce 2011 byla vystavena v Českých Budějovicích v kavárně kina Kotva.

Jan Vermouzek: Fotografie vznikly na základě požadavku kamarádky jako dárek pro jejího otce. Podmínkou bylo, že na fotografiích musí figurovat česnek, protože ho otec miluje. Po několika týdnech pokusů o neumělá a často absurdní zátiší jsem se dopracoval k lehce abstrahujícímu zobrazení této aromatické plodiny, k Česnekové trilogii, do které si každý může promítat své vlastní představy, bez ohledu na to, co fotografie skutečně zobrazují.

Todd Forsgren: Tato elegantní černobílá fotografie a příběh jejího vzniku mi připomněli slavný snímek Pepper #30 od amerického fotografa Edwarda Westona. V obou případech se autoři trápili se zachycením velmi banálního objektu, ze kterého nakonec vytvořili výjimečný obraz.

Honza Vojtek: Autor skvěle splnil zadání své kamarádky a vytvořil doslova ódu na česnek. O co je česnek na jeho fotografiích nekonkrétnější / abstrahovanější, o to monumentálněji na mě působí. Co víc dodat, jsou to zkrátka povedené fotografie. Ideální do pokojů dětí i dospělých, kteří se bojí upírů:-)

Obě stejnojmenné fotografie Móda, zařazené do portfolia THEditions, byly pořízeny v roce 2010 za použití dataprojektoru a digitálního fotoaparátu bez většího zásahu v počítači.

Robin Závodný: Souborem, z něhož tento snímek pochází, reaguji na „přeretušovanou“ módní fotografii, která se odehrává víc v počítačovém prostředí než na lokaci. Modelky a modelové ztrácejí svou osobnost a přirozenost, původní prostředí je v nejlepším případě jen polotovarem výsledného snímku. Celý soubor fotografií byl vydán v knižní podobě a byl součástí několika zahraničních výstav.

Todd Forsgren: Těsné výřezy lidského těla s podivnými znameními ve mně vyvolávají podmanivé představy. Fotografie módy od Robina Závodného jsou pro mě svým způsobem přitažlivé, ač jejich „vady“ a estetika 8 bit videoher by mohla nabádat k opaku. Tato zvláštní vizuální směs mi nechává spoustu prostoru pro vlastní interpretaci.

Honza Vojtek: Soubor Móda od Robina Závodného na mě působil provokativním dojmem ještě před tím, než jsem seznal pozadí jeho vzniku (na další fotografie se můžete podívat ZDE). Jen jsem se bál, aby nešlo o nějakou estetizující hru s fotografiemi v počítači. Způsob a motivace jejich vzniku mě však naprosto nadchla. Coby fotograf „odkojený“ vývojkou také pociťuji frustraci z toho, že fotografické řemeslo pod taktovkou digitálních technologií upadá a je nahrazováno počítačovými omalovánkami. Robinovy fotografie proto považuji za velice svěží komentář vývoje fotografického média.

Obě stejnojmenné fotografie Móda, zařazené do portfolia THEditions, byly pořízeny v roce 2010 za použití dataprojektoru a digitálního fotoaparátu bez většího zásahu v počítači.

Robin Závodný: Souborem, z něhož tento snímek pochází, reaguji na „přeretušovanou“ módní fotografii, která se odehrává víc v počítačovém prostředí než na lokaci. Modelky a modelové ztrácejí svou osobnost a přirozenost, původní prostředí je v nejlepším případě jen polotovarem výsledného snímku. Celý soubor fotografií byl vydán v knižní podobě a byl součástí několika zahraničních výstav.

Todd Forsgren: Těsné výřezy lidského těla s podivnými znameními ve mně vyvolávají podmanivé představy. Fotografie módy od Robina Závodného jsou pro mě svým způsobem přitažlivé, ač jejich „vady“ a estetika 8 bit videoher by mohla nabádat k opaku. Tato zvláštní vizuální směs mi nechává spoustu prostoru pro vlastní interpretaci.

Honza Vojtek: Soubor Móda od Robina Závodného na mě působil provokativním dojmem ještě před tím, než jsem seznal pozadí jeho vzniku (na další fotografie se můžete podívat ZDE). Jen jsem se bál, aby nešlo o nějakou estetizující hru s fotografiemi v počítači. Způsob a motivace jejich vzniku mě však naprosto nadchla. Coby fotograf „odkojený“ vývojkou také pociťuji frustraci z toho, že fotografické řemeslo pod taktovkou digitálních technologií upadá a je nahrazováno počítačovými omalovánkami. Robinovy fotografie proto považuji za velice svěží komentář vývoje fotografického média.

Tato fotografie je součástí cyklu „Tajemství rostlin“, kterou Viktor Sýkora vytváří od roku 2006. Část tohoto cyklu vydalo knižně nakladatelství Academia pod stejnojmenným názvem v roce 2009. V portfoliu THEditons je soubor zastoupen čtyřmi fotografiemi.

Todd Forsgren: Jako člověka věnujícího se vědě a fotografii mě práce Viktora Sýkory okamžitě nadchla. Jeho makrofotografie mají vše na svém místě – techniku, estetické kvality a koncept. Viktor Sýkora spojením těchto hodnot skvěle oživuje občas nudnou vědeckou fotografii.

Honza Vojtek: Ačkoli účel vzniku makrofotografií Viktora Sýkory je primárně vědecký, jeho záběry dalece přesahují prostou popisnost. Na jedné straně ukazují svět z neznámé perspektivy a otevírají nám nové obzory. Zároveň působí velmi esteticky a dekorativně, což zdaleka není dáno pouze povahou focených objektů, ale také invencí, technickou zdatností a výtvarným cítěním Viktora Sýkory, který za svou práci zcela zaslouženě sbírá ocenění po celém světě.

Tato fotografie je součástí cyklu „Tajemství rostlin“, kterou Viktor Sýkora vytváří od roku 2006. Část tohoto cyklu vydalo knižně nakladatelství Academia pod stejnojmenným názvem v roce 2009. V portfoliu THEditons je soubor zastoupen čtyřmi fotografiemi.

Todd Forsgren: Jako člověka věnujícího se vědě a fotografii mě práce Viktora Sýkory okamžitě nadchla. Jeho makrofotografie mají vše na svém místě – techniku, estetické kvality a koncept. Viktor Sýkora spojením těchto hodnot skvěle oživuje občas nudnou vědeckou fotografii.

Honza Vojtek: Ačkoli účel vzniku makrofotografií Viktora Sýkory je primárně vědecký, jeho záběry dalece přesahují prostou popisnost. Na jedné straně ukazují svět z neznámé perspektivy a otevírají nám nové obzory. Zároveň působí velmi esteticky a dekorativně, což zdaleka není dáno pouze povahou focených objektů, ale také invencí, technickou zdatností a výtvarným cítěním Viktora Sýkory, který za svou práci zcela zaslouženě sbírá ocenění po celém světě.

Tato fotografie je součástí cyklu „Tajemství rostlin“, kterou Viktor Sýkora vytváří od roku 2006. Část tohoto cyklu vydalo knižně nakladatelství Academia pod stejnojmenným názvem v roce 2009. V portfoliu THEditons je soubor zastoupen čtyřmi fotografiemi.

Todd Forsgren: Jako člověka věnujícího se vědě a fotografii mě práce Viktora Sýkory okamžitě nadchla. Jeho makrofotografie mají vše na svém místě – techniku, estetické kvality a koncept. Viktor Sýkora spojením těchto hodnot skvěle oživuje občas nudnou vědeckou fotografii.

Honza Vojtek: Ačkoli účel vzniku makrofotografií Viktora Sýkory je primárně vědecký, jeho záběry dalece přesahují prostou popisnost. Na jedné straně ukazují svět z neznámé perspektivy a otevírají nám nové obzory. Zároveň působí velmi esteticky a dekorativně, což zdaleka není dáno pouze povahou focených objektů, ale také invencí, technickou zdatností a výtvarným cítěním Viktora Sýkory, který za svou práci zcela zaslouženě sbírá ocenění po celém světě.

Tato fotografie je součástí cyklu „Tajemství rostlin“, kterou Viktor Sýkora vytváří od roku 2006. Část tohoto cyklu vydalo knižně nakladatelství Academia pod stejnojmenným názvem v roce 2009. V portfoliu THEditons je soubor zastoupen čtyřmi fotografiemi.

Todd Forsgren: Jako člověka věnujícího se vědě a fotografii mě práce Viktora Sýkory okamžitě nadchla. Jeho makrofotografie mají vše na svém místě – techniku, estetické kvality a koncept. Viktor Sýkora spojením těchto hodnot skvěle oživuje občas nudnou vědeckou fotografii.

Honza Vojtek: Ačkoli účel vzniku makrofotografií Viktora Sýkory je primárně vědecký, jeho záběry dalece přesahují prostou popisnost. Na jedné straně ukazují svět z neznámé perspektivy a otevírají nám nové obzory. Zároveň působí velmi esteticky a dekorativně, což zdaleka není dáno pouze povahou focených objektů, ale také invencí, technickou zdatností a výtvarným cítěním Viktora Sýkory, který za svou práci zcela zaslouženě sbírá ocenění po celém světě.

Co bych to popíral – jsem nanejvýš pyšný, že jsme měli možnost vydat práce věhlasného grafika Miloše Ondráčka v limitovaných edicích THEditions. Jak to probíhalo###

Tato fotografie byla pořízena v roce 2008 digitálním fotoaparátem a je součástí souboru Opravdu.

Autor: Opravdovost – to mě právě fascinuje, je všude a pořád, ale člověk ji zažije jenom výjimečně. Nebo ten pocit má, jen když se na ni složitě naladí. A přitom je to tak přirozené… Prázdno, které po ní zůstane je tečka uprostřed věty. A šance navázat, doříct, zase chvíli neexistuje.

Tahle fotka má pro mě z osobních důvodů až mystický charakter. Fascinuje mě přirozenost té situace. Absolutní harmonie mezi živou bytostí a jeho prostředím - úplně samozřejmé a přitom tak křehké.

Honza: Mě fascinuje naopak falešná nepřirozenost situace, kdy šlechtěné plemeno spí v lese, jako by to bylo něco normálního. Zvířata jsou v přírodě naštěstí přirozeným jevem, ale zrovna dva retrievery má můj soused a občas spolu všichni jezdíme výtahem, čímž je moje vnímání „normálnosti“ značně ovlivněné. Psi v lese běhají, leží a odpočívají, na to jsem zvyklý. Ale spící pes v lese mi připadá stejně kuriózní jako živý jelen v obýváku.

Pro mě tedy má tato fotografie také mystický charakter, i když z jiného důvodu než pro jejího autora. Stejně jako další tři fotografie od Davida Mužíka v naší nabídce mi dávají prostor pro spřádání vlastních teorií, jak k zachyceným situacím asi došlo. A ani vlastně nechci znát skutečné pozadí žádné z Davidových fotografií, protože bych tím přišel o velký kus toho, co mě na nich přitahuje – tajemství.

Kromě tematických portfolií, jako je například Fauna a flora, připravujeme speciální portfolia. Jedním z nich je YAFA Specials, které prezentuje autory z projektu || young - fresh ||###

Tato fotografie odvážného plavce vznikla na slavné Bondi Beach v australském Sydney. Stejně jako další Mlejnkova fotografie v limitované edici THEditions (die Mauer) i The Pool dýchá uvolněností a čistou radostí z focení, což je pro tvorbu tohoto autora typické.

Autor: Tento bazén na Bondi Beach jsem vyfotil mnohokrát a mnohokrát do něj skočil. Napuštěný je slanou vodou a téměř propojený s oceánem. Většinou působí velmi klidně. Na podzim roku 2007, kdy byl záběr pořízen, ukazují vlny svojí největší sílu, což tento záběr dokazuje. Pláž byla prázdná, ale protože Australané milují vodu, jeden hrdina se našel. Tím vlastně moje poděkování patří neznámému plavci, za vznik tohoto záběru.

Záběr vznikl v roce 2009. Je to úsměvný dialog Andreje Sacharova s japonským turistou z cyklu Berlín. Oceňujeme především jemný humor a nadsázku, které jsou typické pro Mlejnkovu dokumentární tvorbu. Tato fotografie je skvělou ukázkou, že umění nemusí být vážné, aby bylo vážené. Od tohoto autora nabízíme také limitovanou edici fotografie The Pool.

Autor: Libí se mi konfrontace živého s neživým. Fotografování samotných graffiti může být nuda, přidáním lidského faktoru se může změnit nuda v úsměv.

Tato fotografie byla pořízena v roce 2009. Spolu s ní vydáváme další dva motivy. Tento volný triptych otevírá portfolio YAFA Specials, které vzniká ve spolupráci || young - fresh || a THEditions. Více informací se dozvíte na našem blogu ZDE.

Na celé portfolio Davida Mužíka na webu || young - fresh || se můžete podívat ZDE.

Autor: Používám v podstatě jen základní fotografické elementy - světlo a sklo. Svět už se deformuje sám. … A. Kratochvíl to komentoval slovy: "Ty už seš, vole, dál. Ty už seš za. My tam jednou jako příjdem ... za tebou ... ale to ty už budeš asi mrtvej."

Honza: Ještě k tomu musím doplnit, že David Mužík se ve své skromnosti zdráhal „Kratochvílovo“ hodnocení zveřejnit, jelikož Antonín Kratochvíl je světově proslulý fotograf a mohlo by to znít jako okázalé holedbání. Domnívám se, že si David chválu zaslouží a to nejen za jeho fotografie, ale i za veškerou jeho další činnost na současné umělecké scéně.

Co se týká jeho tří černobílých fotografií zařazených do nabídky THEditions, líbí se mi především tajemnost, která prostupuje jejich obsahem i formálním ztvárněním, neboli – jak a co to ten člověk vlastně vyfotil? Že tomu nemohu přijít na kloub mi vůbec nevadí, naopak mě to k jeho snímkům znovu a znovu přitahuje a umožňuje hledat si v nich nová sdělení.

Tato fotografie byla pořízena v roce 2009. Spolu s ní vydáváme další dva motivy. Tento volný triptych otevírá portfolio YAFA Specials, které vzniká ve spolupráci || young - fresh || a THEditions. Více informací se dozvíte na našem blogu ZDE.

Na prezentaci Davida Mužíka na webu || young - fresh || se můžete podívat ZDE.

Autor: Používám v podstatě jen základní fotografické elementy - světlo a sklo. Svět už se deformuje sám. … A. Kratochvíl to komentoval slovy: "Ty už seš, vole, dál. Ty už seš za. My tam jednou jako příjdem ... za tebou ... ale to ty už budeš asi mrtvej."

Honza: Ještě k tomu musím doplnit, že David Mužík se ve své skromnosti zdráhal „Kratochvílovo“ hodnocení zveřejnit, jelikož Antonín Kratochvíl je světově proslulý fotograf a mohlo by to znít jako okázalé holedbání. Domnívám se, že si David chválu zaslouží a to nejen za jeho fotografie, ale i za veškerou jeho další činnost na současné umělecké scéně.

Co se týká jeho tří černobílých fotografií zařazených do nabídky THEditions, líbí se mi především tajemnost, která prostupuje jejich obsahem i formálním ztvárněním, neboli – jak a co to ten člověk vlastně vyfotil? Že tomu nemohu přijít na kloub mi vůbec nevadí, naopak mě to k jeho snímkům znovu a znovu přitahuje a umožňuje hledat si v nich nová sdělení.

Tato fotografie byla pořízena v roce 2009. Spolu s ní vydáváme další dva motivy. Tento volný triptych otevírá portfolio YAFA Specials, které vzniká ve spolupráci || young - fresh || a THEditions. Více informací se dozvíte na našem blogu ZDE.

Na prezentaci Davida Mužíka na webu || young - fresh || se můžete podívat ZDE.

Autor: Používám v podstatě jen základní fotografické elementy - světlo a sklo. Svět už se deformuje sám. … A. Kratochvíl to komentoval slovy: "Ty už seš, vole, dál. Ty už seš za. My tam jednou jako příjdem ... za tebou ... ale to ty už budeš asi mrtvej."

Honza: Ještě k tomu musím doplnit, že David Mužík se ve své skromnosti zdráhal „Kratochvílovo“ hodnocení zveřejnit, jelikož Antonín Kratochvíl je světově proslulý fotograf a mohlo by to znít jako okázalé holedbání. Domnívám se, že si David chválu zaslouží a to nejen za jeho fotografie, ale i za veškerou jeho další činnost na současné umělecké scéně.

Co se týká jeho tří černobílých fotografií zařazených do nabídky THEditions, líbí se mi především tajemnost, která prostupuje jejich obsahem i formálním ztvárněním, neboli – jak a co to ten člověk vlastně vyfotil? Že tomu nemohu přijít na kloub mi vůbec nevadí, naopak mě to k jeho snímkům znovu a znovu přitahuje a umožňuje hledat si v nich nová sdělení.

Je nám velkou ctí představit a nabídnout vám exkluzivní limitovanou edici grafiky od významného českého grafika Miloše Ondráčka, mimo jiné autora tuzemských i zahraničních bankovek a známek.

Tento mědiryt pan Ondráček vytvořil podle litografie svého přítele a spolupracovníka Oldřicha Kulhánka k jeho šedesátým narozeninám.

Originální grafika má rozměry 8 x 13 cm. V limitované edici THEditions vychází více než 50x zvětšená (pro formát A0) a divákovi se díky tomu otevírá zcela nový pohled na precizní práci našeho předního grafika. Toto výjimečné dílo se pro vás může stát vkusnou dekorací i sběratelskou investicí.

Podívejte se na výřezy ze zvětšených grafik na našem Facebooku ZDE nebo si přečtěte o technice jejich vzniku na našem blogu ZDE.

Od Miloše Ondráčka dále nabízíme díla Páv, Houslista a Ikarus.

Je nám velkou ctí představit a nabídnout vám exkluzivní limitovanou edici grafiky od významného českého grafika Miloše Ondráčka, mimo jiné autora tuzemských i zahraničních bankovek a známek.

Tento mědiryt pan Ondráček vytvořil pomocí čárkovacího rydla.

Originální grafika má rozměry 10 x 5 cm. V limitované edici THEditions vychází více než 80x zvětšená (pro formát A0) a divákovi se díky tomu otevírá zcela nový pohled na precizní práci našeho předního grafika. Toto výjimečné dílo se pro vás může stát vkusnou dekorací i sběratelskou investicí.

Podívejte se na výřezy ze zvětšených grafik na našem Facebooku ZDE nebo si přečtěte o technice jejich vzniku na našem blogu ZDE.

Od Miloše Ondráčka dále nabízíme díla Houslista, Ikarus a Hommage á Oldřich Kulhánek.

Je nám velkou ctí představit a nabídnout vám exkluzivní limitovanou edici grafiky od významného českého grafika Miloše Ondráčka, mimo jiné autora tuzemských i zahraničních bankovek a známek.

Tento lept pan Ondráček vytvořil na motiv z řecké mytologie.

Originální grafika má rozměry 3 x 6 cm. V limitované edici THEditions vychází téměř 250x zvětšená (pro formát A0) a divákovi se díky tomu otevírá zcela nový pohled na precizní práci našeho předního grafika. Toto výjimečné dílo se pro vás může stát vkusnou dekorací i sběratelskou investicí.

Podívejte se na výřezy ze zvětšených grafik na našem Facebooku ZDE nebo si přečtěte o technice jejich vzniku na našem blogu ZDE.

Od Miloše Ondráčka dále nabízíme díla Páv, Houslista (Paganini) a Hommage á Oldřich Kulhánek.

Je nám velkou ctí představit a nabídnout vám exkluzivní limitovanou edici grafiky od významného českého grafika Miloše Ondráčka, mimo jiné autora tuzemských i zahraničních bankovek a známek.

Tento mědiryt pan Ondráček vytvořil k výstavě Ex musicis v Malborku.

Originální grafika má rozměry 3,5 x 8 cm. V limitované edici THEditions vychází téměř 140x zvětšená (pro formát A0) a divákovi se díky tomu otevírá zcela nový pohled na precizní práci našeho předního grafika. Toto výjimečné dílo se pro vás může stát vkusnou dekorací i sběratelskou investicí.

Podívejte se na výřezy ze zvětšených grafik na našem Facebooku ZDE nebo si přečtěte o technice jejich vzniku na našem blogu ZDE.

Od Miloše Ondráčka dále nabízíme díla Páv, Ikarus a Hommage á Oldřich Kulhánek.

Stejně jako vše ostatní z produkce THEditions, i naše rámy jsou archivní, tedy kyselinoprosté / acid free. Kyselé prostředí má negativní vliv na ###

Tato digitální fotografie vznikla v roce 2011 jako součást souboru Phobia. Vydali jsme jí spolu s fotografií „Zo série: Cohabitation“.

Autor: Fotografia Hydrophobia sa zaoberá fóbiou z vody. Samotný strach je zdôraznený portrétom pod hladinou vody. Hladina vody posunula fotografiu do viac ako vecného významu a stala sa výtvarnejšou. Využil som priestor domácej kúpeľne, pretože som chcel zdôrazniť strach z bežnej súčasti života, vody.

Honza: Hydrophobia mi připadá jako cover pro nějaký umělecký časopis. Obsahuje velice rychle čitelné a naléhavé sdělení, které upoutá pozornost, působí autenticky, má příjemnou prostou barevnost, dráždivou kompozici a oproti jiným podvodním (nebo podvodným?) fotografiím je velice moderní a netradiční. Nedoporučuji do ložnice:-)

Tato digitální fotografie vznikla v roce 2011 jako součást souboru Cohabitation. Vydali jsme jí spolu s fotografií „Hydrophobia“.

Autor: Túto fotografii som odfotografoval v bežnom interiéri, kde ako svetelný zdroj bolo využité okno, čím je zdôraznená podstata série spolunažívania v nejakom spoločnom priestore, a nie umelo vytvorenými podmienkami v ateliéri.

Séria Cohabitation sa zaoberá spolunažívaním. Ide o detaily mužského tela doplnené o červený doplnok. Ide o obrazné spojenie, ktoré môže asociovať muža a ženu. Tak si divák môže v sérii najsť svoju výpoveď.

Honza: Na této fotografii se mi líbí především její tajemnost, je to takový vizuální hlavolam, alespoň pro mě. Trvalo mi dost dlouho rozluštit, co na ní vlastně je. Ačkoli její nevinné tajemství již znám, stále na mě působí částečně "neslušně", což rozhodně nepovažuji za vadu ani za univerzální pravdu. Myslím, že subjektivních interpretací jednotlivých diváků chtěl autor dosáhnout, a to se mu snad podařilo.

Soubor Rajská zahrada byl vytvořen v roce 2009 a sestává ze šesti digitálních fotografií s přidaným analogovým filmovým zrnem. Z nich jsme v limitovaných edicích vydali kromě této fotografie záběry s číslem I, II a III.

Autor: Jako první ze souboru jsem pořídil zimní snímek, který mne nakonec inspiroval k vytvoření celého souboru. Při pohledu na husté sněžení za oknem mne napadlo, že bych se ho mohl pokusit zajímavě zachytit, přičemž už na začátku jsem uvažoval o tom, že použiji ruční ostření, abych měl rovinu ostrosti ve vzdálenosti asi 3 metry. Chtěl jsem zjistit, co to udělá, když budu mít zaostřené jen některé vločky a vše ostatní bude neostré. Pak jsem hledal vhodné pozadí pro snímek a našel jsem ho v podobě samotného stromu, rostoucího v zahradě školky. Poslední experiment spočíval ve vyzkoušení různých expozičních časů. Krátkých na zmrazení pohybu vloček sněhu a dlouhých na umocnění jejich dráhy letu. Nakonec mi jako příjemnější pro oko připadla varianta se zmrazením pohybu vloček. Od té doby jsem si začal více všímat daného prostoru a vlivu světla v různém ročním i denním období.

Honza: Princip focení jednoho místa za různého počasí či ročního období není nikterak nový. Na „Rajské zahradě“ se mi líbí, s jakou volností k ní David Papánek přistupuje – nedodržuje „otrocky“ stejnou kompozici ani nesklouzává k didaktickému popisu jednotlivých ročních období. Navíc jsem poslední dobou posedlý neostrými fotografiemi (tedy pokud jde o tvůrčí záměr). To je beze sporu způsobeno tím, že jsme obklopeni pseudo-dokonalými fotografiemi z časopisů, letáků, plakátů atd. Sice jsou perfektně ostré, super kontrastní a celé hodiny retušované, ale obsahově naprosto prázdné. Proto rád nechám oči i mysl odpočinout pohledem na fotografii bez řezavých kontur, která se mi nesnaží nic vnutit či prodat, jen tiše vypráví svůj příběh.

Soubor Rajská zahrada byl vytvořen v roce 2009 a sestává ze šesti digitálních fotografií s přidaným analogovým filmovým zrnem. Z nich jsme v limitovaných edicích vydali kromě této fotografie záběry s číslem I, II a IV.

Autor: Jako první ze souboru jsem pořídil zimní snímek, který mne nakonec inspiroval k vytvoření celého souboru. Při pohledu na husté sněžení za oknem mne napadlo, že bych se ho mohl pokusit zajímavě zachytit, přičemž už na začátku jsem uvažoval o tom, že použiji ruční ostření, abych měl rovinu ostrosti ve vzdálenosti asi 3 metry. Chtěl jsem zjistit, co to udělá, když budu mít zaostřené jen některé vločky a vše ostatní bude neostré. Pak jsem hledal vhodné pozadí pro snímek a našel jsem ho v podobě samotného stromu, rostoucího v zahradě školky. Poslední experiment spočíval ve vyzkoušení různých expozičních časů. Krátkých na zmrazení pohybu vloček sněhu a dlouhých na umocnění jejich dráhy letu. Nakonec mi jako příjemnější pro oko připadla varianta se zmrazením pohybu vloček. Od té doby jsem si začal více všímat daného prostoru a vlivu světla v různém ročním i denním období.

Honza: Princip focení jednoho místa za různého počasí či ročního období není nikterak nový. Na „Rajské zahradě“ se mi líbí, s jakou volností k ní David Papánek přistupuje – nedodržuje „otrocky“ stejnou kompozici ani nesklouzává k didaktickému popisu jednotlivých ročních období. Navíc jsem poslední dobou posedlý neostrými fotografiemi (tedy pokud jde o tvůrčí záměr). To je beze sporu způsobeno tím, že jsme obklopeni pseudo-dokonalými fotografiemi z časopisů, letáků, plakátů atd. Sice jsou perfektně ostré, super kontrastní a celé hodiny retušované, ale obsahově naprosto prázdné. Proto rád nechám oči i mysl odpočinout pohledem na fotografii bez řezavých kontur, která se mi nesnaží nic vnutit či prodat, jen tiše vypráví svůj příběh.

Soubor Rajská zahrada byl vytvořen v roce 2009 a sestává ze šesti digitálních fotografií s přidaným analogovým filmovým zrnem. Z nich jsme v limitovaných edicích vydali kromě této fotografie záběry s číslem I, III a IV.

Autor: Jako první ze souboru jsem pořídil zimní snímek, který mne nakonec inspiroval k vytvoření celého souboru. Při pohledu na husté sněžení za oknem mne napadlo, že bych se ho mohl pokusit zajímavě zachytit, přičemž už na začátku jsem uvažoval o tom, že použiji ruční ostření, abych měl rovinu ostrosti ve vzdálenosti asi 3 metry. Chtěl jsem zjistit, co to udělá, když budu mít zaostřené jen některé vločky a vše ostatní bude neostré. Pak jsem hledal vhodné pozadí pro snímek a našel jsem ho v podobě samotného stromu, rostoucího v zahradě školky. Poslední experiment spočíval ve vyzkoušení různých expozičních časů. Krátkých na zmrazení pohybu vloček sněhu a dlouhých na umocnění jejich dráhy letu. Nakonec mi jako příjemnější pro oko připadla varianta se zmrazením pohybu vloček. Od té doby jsem si začal více všímat daného prostoru a vlivu světla v různém ročním i denním období.

Honza: Princip focení jednoho místa za různého počasí či ročního období není nikterak nový. Na „Rajské zahradě“ se mi líbí, s jakou volností k ní David Papánek přistupuje – nedodržuje „otrocky“ stejnou kompozici ani nesklouzává k didaktickému popisu jednotlivých ročních období. Navíc jsem poslední dobou posedlý neostrými fotografiemi (tedy pokud jde o tvůrčí záměr). To je beze sporu způsobeno tím, že jsme obklopeni pseudo-dokonalými fotografiemi z časopisů, letáků, plakátů atd. Sice jsou perfektně ostré, super kontrastní a celé hodiny retušované, ale obsahově naprosto prázdné. Proto rád nechám oči i mysl odpočinout pohledem na fotografii bez řezavých kontur, která se mi nesnaží nic vnutit či prodat, jen tiše vypráví svůj příběh.

Soubor Rajská zahrada byl vytvořen v roce 2009 a sestává ze šesti digitálních fotografií s přidaným analogovým filmovým zrnem. Z nich jsme v limitovaných edicích vydali kromě této fotografie záběry s číslem II, III a IV.

Autor: Jako první ze souboru jsem pořídil zimní snímek, který mne nakonec inspiroval k vytvoření celého souboru. Při pohledu na husté sněžení za oknem mne napadlo, že bych se ho mohl pokusit zajímavě zachytit, přičemž už na začátku jsem uvažoval o tom, že použiji ruční ostření, abych měl rovinu ostrosti ve vzdálenosti asi 3 metry. Chtěl jsem zjistit, co to udělá, když budu mít zaostřené jen některé vločky a vše ostatní bude neostré. Pak jsem hledal vhodné pozadí pro snímek a našel jsem ho v podobě samotného stromu, rostoucího v zahradě školky. Poslední experiment spočíval ve vyzkoušení různých expozičních časů. Krátkých na zmrazení pohybu vloček sněhu a dlouhých na umocnění jejich dráhy letu. Nakonec mi jako příjemnější pro oko připadla varianta se zmrazením pohybu vloček. Od té doby jsem si začal více všímat daného prostoru a vlivu světla v různém ročním i denním období.

Honza: Princip focení jednoho místa za různého počasí či ročního období není nikterak nový. Na „Rajské zahradě“ se mi líbí, s jakou volností k ní David Papánek přistupuje – nedodržuje „otrocky“ stejnou kompozici ani nesklouzává k didaktickému popisu jednotlivých ročních období. Navíc jsem poslední dobou posedlý neostrými fotografiemi (tedy pokud jde o tvůrčí záměr). To je beze sporu způsobeno tím, že jsme obklopeni pseudo-dokonalými fotografiemi z časopisů, letáků, plakátů atd. Sice jsou perfektně ostré, super kontrastní a celé hodiny retušované, ale obsahově naprosto prázdné. Proto rád nechám oči i mysl odpočinout pohledem na fotografii bez řezavých kontur, která se mi nesnaží nic vnutit či prodat, jen tiše vypráví svůj příběh.
 

Tato fotografie byla pořízena digitální zrcadlovkou v první polovině roku 2009 v Paříži nedaleko zastávky Barbes Rochechouart. Vydali jsme ji pouze v malém formátu A4, čímž umocňujeme její intimní atmosféru. Pokud ji divák pozoruje vytištěnou z odstupu, vidí pouze černou plochu. Pokud se k ní však přiblíží na několik centimetrů, začnou z hluboké černi vystupovat kontury noční Paříže.

Autor: Poté, co byla tato fotografie vyfotografována, byla zapomenuta a skončila v archivu. O dva roky později, kdy jsem pracoval na jiném souboru, se objevila a perfektně do něj zapadla.

Neobvyklou fotografii Eiffelovy věže zachytil Paľo Čepček v roce 2009 digitálním fotoaparátem. Díky vítězství v soutěži pořádané časopisem FotoVideo a THEditions je jeho snímek zařazen v limitované edici do portfolia FotoVideo Specials.

Autor: Fotografia vznikla počas poznávacieho zájazdu do Paríža 10.4.2009. Bol to Veľkonočný zájazd, všade plno turistov a odfotiť Eifelovku samotnú, alebo bez prítomnosti kopy ľudí, nebola šanca. Upútala ma zospodu iným výzorom ako klasické fotografie. Skúšal som rôzne uhly, ale táto nakoniec splnila moje očakávania. Na fotografiu som skoro zabudol, až manželka ma presvedčila, aby som ju spracoval, keďže do klasického rodinného albumu som ju nezaradil. Fotografia sa mi páčí svojou pravidelnosťou (štvorcovým formátom), ktorú narúša len ochranná sieť na jednej nohe.

Honza: Paľo Čepček sice není jediný, koho napadlo vyfotit Eiffelovku zespodu, na internetu lze takových záběrů najít řadu. Ale tato verze se od ostatních odlišuje vysokou technickou úrovní, precizní  kompozicí a samozřejmě také tím, že ji lze sehnat pouze v šedesáti kopiích. Díky čistému geometrickému vzhledu bude v interiérech působit velice svěžím dojmem.

Tento snímek vyfotila Michaela Brachtlová v roce 1994 na plochý film formátu 9 x 12 cm v rámci cyklu „Bestiář pro dva“. Ten je součástí jejího širšího konceptu sestávajícího ze tří souborů, ve kterých autorka konfrontuje ženské i mužské tělo s rostlinami, živočichy a kožešinami.

Todd: Mořské „potvory“ mě vždy naprosto fascinovaly. Filmaři jimi ve svých dílech straší diváky již od 50. let (přestože největší z nich, krakatici obrovskou, se podařilo v přirozeném prostředí vyfotit až v roce 2004). Michaela Brachtlová obrátila hollywoodskou „propagandu“ naruby. Svůdnými tóny velkoformátové černobílé fotografie svázala lidské tělo chapadly hlavonožce. Jakkoli může tento tvor pro suchozemce působit cize a strašidelně, pro mě z něj vytvořila podivuhodně krásné stvoření.

Honza: Tato fotografie na mě působí velice esteticky, to by mi samo o sobě bohatě stačilo. Avšak navíc se mi moc líbí její napětí. Prvotním činitelem je fyzická tenze chobotnice. Ještě intenzivnější je však nejistota, co se na snímku vlastně děje. Škrtí hlavonožec vztah dvou lidí nebo se je naopak snaží spojit? Možná představuje partnera, který dusí svou partnerku? Nevím a vlastně ani vědět nepotřebuji. Tajemství skryté v jejím obsahu rozehrává moji fantasii, přitahuje mě a nutí se k ní stále vracet. I mě chobotnice lapila a nezdá se, že by plánovala mé propuštění.

Více si můžete přečíst na našem blogu ZDE.

Tato fotografie od Michaely Brachtlové byla pořízena v roce 1993 a doplňuje dříve vydanou edici z cyklu Bestiář pro dva. Přestože obě fotografie společně příjemně ladí, pocházejí z různých souborů a pro jejich pořízení bylo použito různých technik. Zatímco fotografie z „Bestiáře“ byla pořízena na plochý film formátu 9 x 12 cm, fotografie Bez názvu byla zachycena na svitkový film formátu 6 x 6 cm. První jmenovaná je díky velké obrazové ploše filmu dokonale „hladká“ i při zvětšení na náš největší formát A0, zatímco u zvětšenin druhé fotografie je patrné výrazné filmové zrno. V digitální době pixelů jsou obě charakteristiky balzámem nejen pro oči.

Autorka: K sérii, ze které je tato fotografie, mě inspirovala novela Příběh oka od George Bataille. Připadala mi tehdy tak vzrušující, šokující, úžasná...

Tato fotografie byla pořízena dírkovou komorou – tedy bez použití objektivu – film je exponován pouze miniaturním otvorem o průměru řádově desetin milimetru. Formát použitého negativního filmu byl 4x5 palců (cca 10 x 15 cm). Fotografie Isamu Noguchi je součástí Ksandrova cyklu pinhole fotografií New Yorku, ze které nabízíme v limitované edici ještě fotografie Central Park, Madison Square Park a Five in One.

Autor: Fotografie pinhole kamerou vznikaly během mých častých návštěv New Yorku. Dírkové komory jsem si jako student FAMU stavěl sám, posléze jsem začal kombinovat technicky dokonalý systém pro velkoformátovou fotografii Sinar s všemožnými malými otvůrky. Od doby, kdy jsem v New Yorku objevil v obchodě B&H již hotovou pinhole kameru, používám výhradně profesionálně vyrobené dírkové komory s laserem vypálenou dokonalou dírkou. Používám několik exemplářů z různého dřeva a různých ohnisek. Dírkovou komorou je potřeba film exponovat delším časem než u běžného fotoaparátu. Díky tomu z fotografie „zmizí“ pohybující se objekty. Touto technikou se mi podařilo vytvořit z turbulentní metropole New York město plné klidu a pohody. Objevovat na vyvolaných filmech, co se zaznamenalo a co nikoli, je fantastický pocit. Dírková komora je obohacení fotografie.

Honza: Jsem moc rád, že jsme měli možnost vydat soubor čtyř pinhole fotografií od George Ksandra. Prvním z důvodů je to, že jeho reklamní i volné práce vynikají naprostou technickou precizností a nejinak je tomu u těchto fotografií vytvořených bez použití optiky. I „nejprimitivnější“ formu záznamu obrazu dokáže povýšit na profesionální úroveň. Druhým důvodem je vytvoření kontrastu k pinhole fotografiím Jindry Hrnčířové (ZDE), která k jejich focení používá krabičky od sirek, bonbónů apod. V principu se jedná o stejnou techniku, ale se dvěma naprosto odlišnými přístupy a každý má své nezaměnitelné kouzlo.

Tato fotografie byla pořízena dírkovou komorou – tedy bez použití objektivu – film je exponován pouze miniaturním otvorem o průměru řádově desetin milimetru. Formát použitého negativního filmu byl 4x5 palců (cca 10 x 15 cm). Fotografie Central Park je součástí Ksandrova cyklu pinhole fotografií New Yorku, ze které nabízíme v limitované edici ještě fotografie Isamu Noguchi, Madison Square Park a Five in One.

Autor: Fotografie pinhole kamerou vznikaly během mých častých návštěv New Yorku. Dírkové komory jsem si jako student FAMU stavěl sám, posléze jsem začal kombinovat technicky dokonalý systém pro velkoformátovou fotografii Sinar s všemožnými malými otvůrky. Od doby, kdy jsem v New Yorku objevil v obchodě B&H již hotovou pinhole kameru, používám výhradně profesionálně vyrobené dírkové komory s laserem vypálenou dokonalou dírkou. Používám několik exemplářů z různého dřeva a různých ohnisek. Dírkovou komorou je potřeba film exponovat delším časem než u běžného fotoaparátu. Díky tomu z fotografie „zmizí“ pohybující se objekty. Touto technikou se mi podařilo vytvořit z turbulentní metropole New York město plné klidu a pohody. Objevovat na vyvolaných filmech, co se zaznamenalo a co nikoli, je fantastický pocit. Dírková komora je obohacení fotografie.

Honza: Jsem moc rád, že jsme měli možnost vydat soubor čtyř pinhole fotografií od George Ksandra. Prvním z důvodů je to, že jeho reklamní i volné práce vynikají naprostou technickou precizností a nejinak je tomu u těchto fotografií vytvořených bez použití optiky. I „nejprimitivnější“ formu záznamu obrazu dokáže povýšit na profesionální úroveň. Druhým důvodem je vytvoření kontrastu k pinhole fotografiím Jindry Hrnčířové (ZDE), která k jejich focení používá krabičky od sirek, bonbónů apod. V principu se jedná o stejnou techniku, ale se dvěma naprosto odlišnými přístupy a každý má své nezaměnitelné kouzlo.

Tato fotografie byla pořízena dírkovou komorou – tedy bez použití objektivu – film je exponován pouze miniaturním otvorem o průměru řádově desetin milimetru. Formát použitého negativního filmu byl 4x5 palců (cca 10 x 15 cm). Fotografie Five in One je součástí Ksandrova cyklu pinhole fotografií New Yorku, ze které nabízíme v limitované edici ještě fotografie Isamu Noguchi, Madison Square Park a Central Park.

Autor: Fotografie pinhole kamerou vznikaly během mých častých návštěv New Yorku. Dírkové komory jsem si jako student FAMU stavěl sám, posléze jsem začal kombinovat technicky dokonalý systém pro velkoformátovou fotografii Sinar s všemožnými malými otvůrky. Od doby, kdy jsem v New Yorku objevil v obchodě B&H již hotovou pinhole kameru, používám výhradně profesionálně vyrobené dírkové komory s laserem vypálenou dokonalou dírkou. Používám několik exemplářů z různého dřeva a různých ohnisek. Dírkovou komorou je potřeba film exponovat delším časem než u běžného fotoaparátu. Díky tomu z fotografie „zmizí“ pohybující se objekty. Touto technikou se mi podařilo vytvořit z turbulentní metropole New York město plné klidu a pohody. Objevovat na vyvolaných filmech, co se zaznamenalo a co nikoli, je fantastický pocit. Dírková komora je obohacení fotografie.

Honza: Jsem moc rád, že jsme měli možnost vydat soubor čtyř pinhole fotografií od George Ksandra. Prvním z důvodů je to, že jeho reklamní i volné práce vynikají naprostou technickou precizností a nejinak je tomu u těchto fotografií vytvořených bez použití optiky. I „nejprimitivnější“ formu záznamu obrazu dokáže povýšit na profesionální úroveň. Druhým důvodem je vytvoření kontrastu k pinhole fotografiím Jindry Hrnčířové (ZDE), která k jejich focení používá krabičky od sirek, bonbónů apod. V principu se jedná o stejnou techniku, ale se dvěma naprosto odlišnými přístupy a každý má své nezaměnitelné kouzlo.

Tato fotografie byla pořízena dírkovou komorou – tedy bez použití objektivu – film je exponován pouze miniaturním otvorem o průměru řádově desetin milimetru. Formát použitého negativního filmu byl 4x5 palců (cca 10 x 15 cm). Fotografie Madison Square Park je součástí Ksandrova cyklu pinhole fotografií New Yorku, ze které nabízíme v limitované edici ještě fotografie Isamu Noguchi, Central Park a Five in One.

Autor: Fotografie pinhole kamerou vznikaly během mých častých návštěv New Yorku. Dírkové komory jsem si jako student FAMU stavěl sám, posléze jsem začal kombinovat technicky dokonalý systém pro velkoformátovou fotografii Sinar s všemožnými malými otvůrky. Od doby, kdy jsem v New Yorku objevil v obchodě B&H již hotovou pinhole kameru, používám výhradně profesionálně vyrobené dírkové komory s laserem vypálenou dokonalou dírkou. Používám několik exemplářů z různého dřeva a různých ohnisek. Dírkovou komorou je potřeba film exponovat delším časem než u běžného fotoaparátu. Díky tomu z fotografie „zmizí“ pohybující se objekty. Touto technikou se mi podařilo vytvořit z turbulentní metropole New York město plné klidu a pohody. Objevovat na vyvolaných filmech, co se zaznamenalo a co nikoli, je fantastický pocit. Dírková komora je obohacení fotografie.

Honza: Jsem moc rád, že jsme měli možnost vydat soubor čtyř pinhole fotografií od George Ksandra. Prvním z důvodů je to, že jeho reklamní i volné práce vynikají naprostou technickou precizností a nejinak je tomu u těchto fotografií vytvořených bez použití optiky. I „nejprimitivnější“ formu záznamu obrazu dokáže povýšit na profesionální úroveň. Druhým důvodem je vytvoření kontrastu k pinhole fotografiím Jindry Hrnčířové (ZDE), která k jejich focení používá krabičky od sirek, bonbónů apod. V principu se jedná o stejnou techniku, ale se dvěma naprosto odlišnými přístupy a každý má své nezaměnitelné kouzlo.

Tato fotografie byla pořízena dírkovou komorou (respektive krabičkou od bonbónů) bez použití optiky na barevný kinofilm. Od Jindry Hrnčířové dále nabízíme v limitované edici Pampelišku a Zdola (zobrazíte kliknutím na jejich název).

Pro srovnání zcela odlišného přístupu k technice dírkové komory doporučujeme shlédnutí fotografií od George Ksandra (ZDE).

Autorka: V roce 2006 jsem dostala novou hračku od fotografa Honzy Holuba, který se pinhole fotografiemi zabýval daleko dřív, než já. Dírkovou komoru s vymyšleným názvem „AMARONAP“ vyrobil z krabice od drahých bonbónů a rozříznutého dětského puku, aby film neležel v rovině, ale za dírkou aby tvořil oblouk. Tenhle vzácný dar jsem si nosila i do práce, a v jednu volnou chvíli jsem narazila na tyhle ševelící stromy. Vítr jim dal díky dlouhé expozici řeč.

Tato fotografie byla pořízena dírkovou komorou (respektive krabičkou od sirek) bez použití optiky na černobílý kinofilm. Od Jindry Hrnčířové dále nabízíme v limitované edici fotografie Dohady a Zdola.

Pro srovnání zcela odlišného přístupu k technice dírkové komory doporučujeme shlédnutí fotografií od George Ksandra (ZDE).

Autorka: Fotografie Pampeliška vznikla v roce 2008. Na louce. Chtěla jsem vyzkoušet něco pro mě nového, na vlastní oči se přesvědčit, že krabička od sirek umí fotit. „Foťák“ jsem si vyrobila dost nedbale, jako že na první pokus to stačí. Používáním se „odfoukla“ izolační páska, kterou byla v krabičce upevněná dírka. Ta pak vytvořila masku, kterou kdybych chtěla záměrně, tak se mi určitě nepovede. Není to nijak objevné, ale poprvé jsem měla fotku i mezi perforací, proto jsem ji na záběru přiznala.

Tato fotografie byla pořízena dírkovou komorou (respektive krabičkou od sirek) bez použití optiky na černobílý kinofilm. Od Jindry Hrnčířové dále nabízíme v limitované edici fotografie Dohady a Pampeliška.

Pro srovnání zcela odlišného přístupu k technice dírkové komory doporučujeme shlédnutí fotografií od George Ksandra (ZDE).

Autorka: Fotografie Zdola vznikla v roce 2008. Na louce. Chtěla jsem vyzkoušet něco pro mě nového, na vlastní oči se přesvědčit, že krabička od sirek umí fotit. „Foťák“ jsem si vyrobila dost nedbale, jako že na první pokus to stačí. Používáním se „odfoukla“ izolační páska, kterou byla v krabičce upevněná dírka. Ta pak vytvořila masku, kterou kdybych chtěla záměrně, tak se mi určitě nepovede. Není to nijak objevné, ale poprvé jsem měla fotku i mezi perforací, proto jsem ji na záběru přiznala.

Fotografii Iris jsme vydali v limitované edici spolu s dalšími dvěma fotografiemi z cyklu Květiny 2010 – 2011. Všechny tři snímky byly pořízeny v roce 2011. V tomto souboru Věra Stuchelová pokračuje ve svém hledání přesahů klasického fotografického média.

Autorka: Téma květin zpracovávám alternativními digitálními postupy. Květiny jsou symbolem pomíjivosti, krásy a zániku. Snažím se prezentovat je jako objekty, které jsou plastické, hmotné až monumentalizované. Pomocí úpravy barev ještě zdůrazňuji jejich magický esprit. Líbí se mi, že je možné obyčejnou květinu, které bychom si ani moc nevšimli, proměnit v zajímavý a možná trochu tajemný objekt.

Today's photograph is our second release by Michaela Brachtlová. This time it's from an untitled series###

Fotografii Amaryllis jsme vydali v limitované edici spolu s dalšími dvěma fotografiemi z cyklu Květiny 2010 – 2011. Všechny tři snímky byly pořízeny v roce 2011. V tomto souboru Věra Stuchelová pokračuje ve svém hledání přesahů klasického fotografického média.

Autorka: Téma květin zpracovávám alternativními digitálními postupy. Květiny jsou symbolem pomíjivosti, krásy a zániku. Snažím se prezentovat je jako objekty, které jsou plastické, hmotné až monumentalizované. Pomocí úpravy barev ještě zdůrazňuji jejich magický esprit. Líbí se mi, že je možné obyčejnou květinu, které bychom si ani moc nevšimli, proměnit v zajímavý a možná trochu tajemný objekt.

Fotografii White Orchid jsme vydali v limitované edici spolu s dalšími dvěma fotografiemi z cyklu Květiny 2010 – 2011. Všechny tři snímky byly pořízeny v roce 2011. V tomto souboru Věra Stuchelová pokračuje ve svém hledání přesahů klasického fotografického média.

Autorka: Téma květin zpracovávám alternativními digitálními postupy. Květiny jsou symbolem pomíjivosti, krásy a zániku. Snažím se prezentovat je jako objekty, které jsou plastické, hmotné až monumentalizované. Pomocí úpravy barev ještě zdůrazňuji jejich magický esprit. Líbí se mi, že je možné obyčejnou květinu, které bychom si ani moc nevšimli, proměnit v zajímavý a možná trochu tajemný objekt.

Splynutí jsme vydali společně s fotografií Splněná přání, kterou si můžete prohlédnout ZDE. Oba záběry vznikly v roce 2008. Je kouzelné, jak emotivně dokáží působit i přes svůj minimalismus.

Autorka: Fotografie „Splynutí“ vznikla na popud jednoho fotografického serveru a to na téma „Lidské stopy“. Zrovna jsem se potulovala po památkách Jindřichovým Hradcem. Při těchto toulkách vznikla i druhá fotografie “Splněná přání“. Když se přede mnou objevily tyto obrazy, nevěřila jsem svým očím, kolik příběhů může být napsáno na úplně obyčejných zdech...

The two photographs we've chosen to release by Roman Mlejnek are from two very different places: Bondi Beach, Australia and Berlin, Germany### 

Splněná přání jsme vydali společně s fotografií Splynutí, kterou si můžete prohlédnout ZDE. Oba záběry vznikly v roce 2008. Je kouzelné, jak emotivně dokáží působit i přes svůj minimalismus.

Autorka: Fotografie „Splynutí“ vznikla na popud jednoho fotografického serveru a to na téma „Lidské stopy“. Zrovna jsem se potulovala po památkách Jindřichovým Hradcem. Při těchto toulkách vznikla i druhá fotografie “Splněná přání“. Když se přede mnou objevily tyto obrazy, nevěřila jsem svým očím, kolik příběhů může být napsáno na úplně obyčejných zdech...

„Šedivka se pouští i do hnízd velkých ptáků" byla vyfocena na polaroid v roce 2008 jako autorův deníkový záznam. Všechny formáty její edice u THEditions jsou tedy zvětšeninami polaroidového papírového originálu. Kromě typického podání barev má také velice jemné (řeklo by se až neostré) hrany, obzvlášť u větších tisků. Společně s autorem se domníváme, že to skvěle podtrhuje kouzlo této jedinečné technologie a staví "Šedivku" za hranici běžných fotografií. Velice působivý je i fakt, že na fotografii není ani při největším formátu A0 (cca 80 x 120 cm) patrné žádné zrno, běžné u filmových materiálů, ale pouze jemná struktura emulze podkladového papíru originálního snímku.

Autor: Slepice je vyfocena na zahradě, v jejím domovském teritoriu. Je zachycena v jediném okamžiku, který ovšem zdaleka není jedinečný, jelikož Šedivka takto stojí a zírá takřka celý den. Nenechává mne na pochybách, že zažila či spatřila něco, co jí pozměnilo vnímání okolního světa. „Šedivka se pouští i do hnízd velkých ptáků" by mohlo být názvem příběhu v pozadí. Vycpaná zvířata na mne vždy působila hororově, ale Šedivka je rozhodně víc než živá.

Honza: Je celkem jedno, jestli si z nás dělá Václav názvem své fotografie legraci, nebo to myslí vážně. Pamatuji si dobu, kdy byla Šedivka bezejmennou „Depresivní slepicí“. Vtipné je už samotné povýšení banálního opeřence na objekt zájmu „uměleckého objektivu“. Ať už je skutečný příběh slípky jakýkoli (nejspíš nanejvýš banální), autor jí vyfocením vtiskl duši a možnost žít nesčetnými životy v představách diváků tohoto světelně i barevně poutavého snímku.

Celý název fotografie je "Každý ze samečků natáhne krk, rozevře lyru, spustí křídla, poskakuje, točí se, zejména poté, co přilétly slepice.". Byla vyfocena na polaroid v roce 2008 jako autorův deníkový záznam. Všechny formáty její edice u THEditions jsou tedy zvětšeninami polaroidového papírového originálu. Kromě typického podání barev má také velice jemné (řeklo by se až neostré) hrany, obzvlášť u větších tisků. Společně s autorem se domníváme, že to skvěle podtrhuje kouzlo této jedinečné technologie a staví slípku za hranici běžných fotografií. Velice působivý je i fakt, že na fotografii není ani při největším formátu A0 (cca 80 x 120 cm) patrné žádné zrno, běžné u filmových materiálů, ale pouze jemná struktura emulze podkladového papíru originálního snímku. Tuto „modelku“ jsme vydali ještě v jedné variantě, kterou si můžete prohlédnout ZDE.

Autor: Slepice je vyfocena na zahradě, v jejím domovském teritoriu. Je zachycena v jediném okamžiku, který ovšem zdaleka není jedinečný, jelikož Šedivka takto stojí a zírá takřka celý den. Nenechává mne na pochybách, že zažila či spatřila něco, co jí pozměnilo vnímání okolního světa.

Spolu s touto fotografií jsme vydali také snímek T12, který si můžete prohlédnout ZDE. Oba záběry byly pořízeny na podzim roku 2010 polaroidovou zrcadlovkou sx-70. Naše tisky jsou tedy zvětšeninami jediného originálu. Fotografie samotné jsou mlhavou barevnou impresí, která se zajímavě prolíná s perfektně ostrou texturou polaroidu. To je výborně viditelné především u větších formátů.

Autor: Hrdina, tak přezdíváme tuto asi 60m vysokou budovu v areálu koksoven v Kladně. Vyfocena byla legendární zrcadlovkou Polaroid sx-70 na první generaci experimentálního barevného filmu. Jeho barevné ladění je odvislé od výše teploty během procesu vyvíjení fotografie. V tomto případě moje oblíbená černá mikina vyhřátá sluncem vytvořila ideální "experimentální" podmínky. Přiložil jsem si exponovaný polaroid na teplý rukáv a vznikl tento záběr.

Todd: Mám moc rád experimentální postupy Šimona Vejvančického, kterými zachycuje kladenské industriální objekty. Jeho technika okamžité fotografie (podobná Polaroidu) je mou nejoblíbenější. Kombinace patiny rozpadajících se budov a zvláštních barevných posunů i neobvyklého tonálního podání jeho záznamového média vytváří zcela jedinečnou atmosféru.

Spolu s touto fotografií jsme vydali také snímek P 11, který si můžete prohlédnout ZDE. Oba záběry byly pořízeny na podzim roku 2010 polaroidovou zrcadlovkou sx-70. Naše tisky jsou tedy zvětšeninami jediného originálu. Fotografie samotné jsou mlhavou barevnou impresí, která se zajímavě prolíná s perfektně ostrou texturou polaroidu. To je výborně viditelné především u větších formátů.

Autor: Zde se zobrazení industriální krajiny soustřeďuje až na samotný tvar, jednoduchý, mystický, symbolický. Při velkém zvětšení na největším formátu A0 je možné se těšit z drobných detailů jako jsou náhodné praskliny v emulzi, tvořící zvláštní barevné cestičky napříč obrazem, dále skupiny vzniklých barevných flíčků tvořících větší barevné celky nebo zrnka chemických krystalů rozesetých po celé ploše filmu.

Todd: Mám moc rád experimentální postupy Šimona Vejvančického, kterými zachycuje kladenské industriální objekty. Jeho technika okamžité fotografie (podobná Polaroidu) je mou nejoblíbenější. Kombinace patiny rozpadajících se budov a zvláštních barevných posunů i neobvyklého tonálního podání jeho záznamového média vytváří zcela jedinečnou atmosféru.

If you take a look at Šimon Vejvančický's website, www.industryArt.cz, it's quite apparent that he's really into photographing industry... Often focusing on the town of Kladno here in the Czech Republic. ###

Tato fotografie byla pořízena při jednom z autorových putování za kouzlem přírody, na která si s sebou nosí těžký dřevěný fotoaparát na deskové filmy formátu 9x12 cm, kterých si s sebou bere ve speciálních kazetách pouhých 12. Každý záběr si tedy musí velice pečlivě promyslet.

Autor: Spouštěje se napříč lesem, stromořadí vzpřímené k vám, pusťte ostrost kolmo po své hladině, hezky to zhoupne. Fotografování, aneb jak mě archaický nástroj učí zpomalit. Ten malý rituál- zatoulat se na TO místo, strčit hlavu pod černý samet a dívat se na drobnou projekci reality na matném sklíčku vzhůru nohama. Nakonec možná ani není potřeba exponovat, ale to je zas jiná hra. 12 záběrů na den, pak znovu tma, míchání, máchání, smáčení, sušení... A zjištění: kolik z fascinující reality se podařilo ulovit.

Todd: Saša Dobrovodský využil možnosti svého fotoaparátu měnit průběh roviny ostrosti tak, aby byla fotografie ostrá pouze uprostřed, a to od nejbližšího stromu do nekonečna. Tento působivý efekt ve mně vyvolává dojem, jako by autor celý les přesekl obrovskou sekerou.

Honza: Fotoaparát, který Saša Dobrovodský pro pořízení této fotografie použil – tzv. „deskáč“, má obrovskou devizu v možnosti měnit průběh roviny ostrosti. Toho je možné využít u technických záběrů (většinou na co největší proostření) i u kreativních snímků (většinou na co největší rozostření). U druhé kategorie se však mnoho autorů nechá zlákat efektností neobvyklého průběhu rozostření a výsledkem je pouze prázdná fotografie bez obsahu, zato s přehnaným efektem. Na Sašově fotografii se mi líbí, že možností svého aparátu využil velice sofistikovaně jako skvělý doplněk atmosféry „jeho“ lesa.

Tuto fotografii pořídil Saša Dobrovodský velkoformátovým fotoaparátem, stejně jako snímek „Ztracen v prostoru lesa“, který si můžete prohlédnout ZDE.

Autor: Vyhřezlé žebroví lodi u kamenného domku, vzpomínka na prostý vesnický život na severu Skotska, v očích zhýralého měš'táka romantika, skutečnost dozajista drsnější. Věci, co měly duši, po dosloužení volně splynou s krajinou, řemeslo krásnější jakéhokoli dnešního "umění".

Honza: Stejně jako u předchozí fotografie Saši Dobrovodského vydané u THEditions, i zde je velice inteligentně využito změny průběhu roviny ostrosti. Díky tomu zaostřená část fotografie vede diagonálně od rozpadající se lodičky přes domek nahoru strání, takže fotografie působí takřka surreálně. Přestože se jedná o reálný záběr exteriéru, divák může nabýt dojmu, že jde o makro fotografii nějakého malého modelu krajiny.

Today's photograph is oure second image available by the Prague-based Slovak/Russian/Italian Alexander Dobrovodský, which he photographed in Scotland###

Stalo sa v roku 2003. Prvýkrát vo svojom živote som si omočil svoje bosé nohy v mori, anglickom###

Autor: Z fotenia tychto fotografii nemam ziadnu veselu prihodu. Je to skor o meditacii, ked vstavam skoro rano a idem na pobrezie v case, ked tam nikto nie je a ked este len zacina svitat na novy den. Povacsinou ja prave koncim vtedy, ked na pobrezie chodia uplne prvi navstevnici a to su ludia, co skoro rano vencia svojich svornohych milacikov. Ja koncim tam, kde psickari zacinaju :)
Fotografovanie teda absolvujem v tichu a v akomsi vlastnom, vnutornom svete, kedy sa vyrovnavam so zhonom beznych dni.

Autor: Z fotenia tychto fotografii nemam ziadnu veselu prihodu. Je to skor o meditacii, ked vstavam skoro rano a idem na pobrezie v case, ked tam nikto nie je a ked este len zacina svitat na novy den. Povacsinou ja prave koncim vtedy, ked na pobrezie chodia uplne prvi navstevnici a to su ludia, co skoro rano vencia svojich svornohych milacikov. Ja koncim tam, kde psickari zacinaju :)
Fotografovanie teda absolvujem v tichu a v akomsi vlastnom, vnutornom svete, kedy sa vyrovnavam so zhonom beznych dni.

Autor: Z fotenia tychto fotografii nemam ziadnu veselu prihodu. Je to skor o meditacii, ked vstavam skoro rano a idem na pobrezie v case, ked tam nikto nie je a ked este len zacina svitat na novy den. Povacsinou ja prave koncim vtedy, ked na pobrezie chodia uplne prvi navstevnici a to su ludia, co skoro rano vencia svojich svornohych milacikov. Ja koncim tam, kde psickari zacinaju :)
Fotografovanie teda absolvujem v tichu a v akomsi vlastnom, vnutornom svete, kedy sa vyrovnavam so zhonom beznych dni.

Today we're pleased to release three photographs from Jaroslav Yari Beňo's series 'Simple Seaside'... ###

Tato fotografie z cyklu „Lookout“ (Výhled) byla pořízena na film formátu 6 x 7 cm.

Autorka: Fotografie z cyklu „Lookout“ jsem pořídila v České republice, USA, Velké Británii a v Austrálii – v zemích, kde jsem pobývala delší dobu. Tímto souborem se snažím zkoumat vztah mezi blízkostí nám cizích i blízkých lidí a přírody v kontrastu s touhou po bezpečnosti a soukromí.

Todd: Na první pohled mě napadá, že by šerosvit této perfektně exponované fotografie nadchl všechny italské renesanční malíře. Na druhý pohled zjišťuji, že pod povrchem ukrývá mnohem víc. Co, to se dočtete v mém blogovém příspěvku ZDE.
 

Tato fotografie z cyklu „Lookout“ (Výhled) byla pořízena na film formátu 6 x 7 cm.

Autorka: Fotografie z cyklu „Lookout“ jsem pořídila v České republice, USA, Velké Británii a v Austrálii – v zemích, kde jsem pobývala delší dobu. Tímto souborem se snažím zkoumat vztah mezi blízkostí nám cizích i blízkých lidí a přírody v kontrastu s touhou po bezpečnosti a soukromí.

Todd: Na první pohled mě napadá, že by šerosvit této perfektně exponované fotografie nadchl všechny italské renesanční malíře. Na druhý pohled zjišťuji, že pod povrchem ukrývá mnohem víc. Co, to se dočtete v mém blogovém příspěvku ZDE.
 

I am very pleased that THEditions is able to offer these two photographs by Lynn Silverman, from her series Lookout... ###

Fotografie byla vyfocena středoformátovým fotoaparátem na negativ formátu 6 x 9 cm. Od tohoto autora jsme rovněž vydali „Vránu“.

Autor: Z fotografie postavy v dešti vlastně existují dvě verze. S kamarádem (Alešem) jsme sešli z cesty na výletě po Šumavě a šli si vyfotit nějaké ovečky v mlze opodál a v momentě, kdy jsem se otočil, abych se vrátil k našim družkám, které nás doporovázely, zhmotnil se přede mnou tento sympatický výjev. Udělal jsem ale tu chybu, že jsem hekl nadšením a tím jsem upozornil svého kolegu, který neváhal a z jiného úhlu pořídil fotografii "stejné" situace. Se svým kinofilmovým aparátem byl rychlejší, než já se středoformátem, ale jak ta jeho verze dopadla, to nevím.

Todd: Na fotografiích Ľuba Lukča, které jsme vydali, se mi líbí, že nejsou tak konceptuální a těžko pochopitelné jako většina jeho tvorby. Naopak jsou velice přímé a zároveň poetické. Trefně zobrazují jemný surrealismus všedních dní, se kterým se všichni běžně setkáváme. Více se o fotografii dočtete na blogu ZDE.

Honza: Vydali jsme dvě fotografie Ľuba Lukča a obě na mě působí podobně mystickým a surreálným dojmem. Vytvoření takové iluze zachycením zcela banálních situací si žádá opravdového Umělce, za něhož Ľuba bezesporu považuji.

Fotografie byla vyfocena středoformátovým fotoaparátem na negativ formátu 6 x 9 cm. Od tohoto autora jsme rovněž vydali „Ovečku“.

Autor: Fotografii jsem pořídil na firemním zájezdu do Transylvánie z úpatí hory Măgura. Pověst o bílém autobusu, který se nenadále zjevuje v okolních lesích, se traduje mezi místním lidem již odnepaměti.

Todd: Na fotografiích Ľuba Lukča, které jsme vydali, se mi líbí, že nejsou tak konceptuální a těžko pochopitelné jako většina jeho tvorby. Naopak jsou velice přímé a zároveň poetické. Trefně zobrazují jemný surrealismus všedních dní, se kterým se všichni běžně setkáváme. Více se o fotografii dočtete na blogu ZDE.

Honza: Vydali jsme dvě fotografie Ľuba Lukča a obě na mě působí podobně mystickým a surreálným dojmem. Vytvoření takové iluze zachycením zcela banálních situací si žádá opravdového Umělce, za něhož Ľuba bezesporu považuji.

Today's releases, two photographs by the Slovak photographer Ľubomír Lukčo, are part of his “Everyday” series. This is a new body of work that he started after completed in Master's degree in June 2010... ###

Od začátku března jsme snížili cenu za naše největší - XL fotografie, tedy formát A0 (84 x 120 cm) z 8000,- Kč na 6900,- Kč. Použili jsme k tomu drobný "trik"... ###

Soubor „Klubání“ vytvořil Pavel Matela v roce 1998 středoformátovým fotoaparátem. Jeho autorské zvětšeniny byly ručně tónované a jednalo se o šest samostatných fotografií formátu 40 x 58 cm. THEditions Vám jejich příběh nabízí poskládaný v jeden fotografický obraz.

Autor: Klubání vzniklo na základě silného impulsu, kdy jsem v sobě uzavřel jednu kapitolu svého života i vlastní tvorby. V té době jsem cítil vnitřní sílu, se kterou jsem nevěděl jak naložit a pocit, že něco musí být jinak. Klubání vznikalo několik dní na půdě jedné sklárny, kde jsem tenkrát pracoval a touto sérií jsem vzdal čest tradici klasické černobílé fotografie, se kterou jsem se současně i symbolicky rozloučil.

Todd: „Klubání“ mění pohled na obecně přijímaný původ člověka a vytváří mýtus zcela jiné geneze. V tomto příběhu se inteligentní bytost vyvinula možná z ptáka či nějakého dinosaura namísto z opice, a ze svého kokonu se líhne již plně vyspělá, leč vystrašená a z posledního záběru se utíká schovat do bezpečí. Na jednu stranu mi to připadá úsměvné, zároveň mě to nutí k zamyšlení. Více si můžete přečíst na našem blogu ZDE.

Honza: Soubor „Klubání“ mi v dobrém slova smyslu připadá jako vystřižený z učebnice o historii fotografie. Jeho klasické zpracování a děj, během něhož podivně vzniká lidský život, z něj dělá ideální fotografii zahajující naše druhé tematické portfolio - „Člověk a jeho tělo“.

Pavel Matela's 'Hatching Out' has a historical aesthetic and an almost primordial creation story which I think make it an ideal way to begin our first portfolio of 2011, 'Human's Bodies.' ###

Zároveň s touto fotografií byla vydána také limitovaná edice "Na jaře 1". Oba snímky byly pořízeny na barevný negativ 6 x 6 cm bez použití objektivu - místo něj posloužila malá dírka ve víčku od čaje.

Autor: Fotografie vznikly někdy v březnu roku 2004, kdy se po smutné zimě všechno kolem začalo probouzet. Starý fotoaparát jsem osadil víčkem od čaje a provedl expozici jako na cameru obscuru při dlouhém otevření plátýnkové závěrky. Vše jsem ponechal náhodě a působení světla na citlivou vrstvu barevného negativního materiálu. Vznikl tak otisk, střípek z jednoho krásného dne, jehož atmosféra se v celé své přirozenosti zachovala navždy. Ona nejasnost a neostrost fotografií je tak blízká mému vidění bez brýlí, které nosím již od mala. Jeden starý učitel fotografie mi kdysi říkal: „My, kdo nosíme brýle, máme od těch, co je nenosí, velkou výhodu. Když si je sundáme vidíme kolem sebe barevnou abstrakci.“
 

Zároveň s touto fotografií byla vydána také limitovaná edice "Na jaře 2". Oba snímky byly pořízeny na barevný negativ 6 x 6 cm bez použití objektivu - místo něj posloužila malá dírka ve víčku od čaje.

Autor: Fotografie vznikly někdy v březnu roku 2004, kdy se po smutné zimě všechno kolem začalo probouzet. Starý fotoaparát jsem osadil víčkem od čaje a provedl expozici jako na cameru obscuru při dlouhém otevření plátýnkové závěrky. Vše jsem ponechal náhodě a působení světla na citlivou vrstvu barevného negativního materiálu. Vznikl tak otisk, střípek z jednoho krásného dne,  jehož atmosféra se v celé své přirozenosti zachovala navždy. Ona nejasnost a neostrost fotografií je tak blízká mému vidění bez brýlí, které nosím již od mala. Jeden starý učitel fotografie mi kdysi říkal: „My, kdo nosíme brýle, máme od těch, co je nenosí, velkou výhodu. Když si je sundáme vidíme kolem sebe barevnou abstrakci.“

These final two images of our 'Flora and Fauna' portfolio were taken with Jiří Ernest and his pinhole camera, or camera obscura. Which brings us back to the origins of photography... ###

Well, it's a few days before Christmas, and Honza and I had been looking for an interesting photograph of a carp to release today. Hmmm... I really should take a moment to explain that last sentence for those of you who aren't from the Czech Republic... ###

Fotografie byla pořízena v roce 2010 v Berlíně pomocí fullframe digitální zrcadlovky.

Autor: Když jsem s fotoaparátem nalepeným na sklo akvária sledoval rybky a budovu za nimi, bylo dílem okamžiku uvědomit si, pojmenovat, doplnit v hlavě hudebním doprovodem a vyfotit celou scénu. "We're just two lost souls swimming in a fish bowl...year after year"... Jako příznivce kapely Pink Floyd jsem získal příležitost v jednom okamžiku ilustrovat mou oblíbenou skladbu. Jako člověk, který je součástí společnosti, jsem získal příležitost vyjádřit pocit osamělosti ve všudypřítomně rozškatulkovaném světě. Fotografii doporučuji shlédnout při poslechu skladby Wish you were here kapely Pink Floyd.

Honza: Petr Garský na této fotografii skvěle manipuluje s perspektivou i realitou. Při prvním pohledu jsem si myslel, že se jedná o montáž. Snímek považuji za skvělou odpověď těm, kteří stále považují fotografii za pouhý "otisk" reality. Fotograf má naopak celou řadu možností, jak svět a dění kolem sebe divákům interpretovat. Toho Petr Garský využil k vytvoření velice estetického záběru, ze kterého na mě dýchá klid vznášejících se rybek a zároveň úzkost z podivného prostředí v pozadí.

Katerina’s photograph, “Wait for me” captures a fairly typical scene in Czech life, and reminds me of my own father and childhood... ###

Tato fotografie byla vytvořena středoformátovým fotoaparátem na barevný negativ formátu 6x6 cm v roce 2009.

Autorka: Tato fotografie vznikla náhodou před pár lety při výletě do Železného Brodu. Patří mezi mé oblíbené, jednak kvůli své barevné kombinaci šedé, žluté a červené a jednak proto, že poměrně dobře vystihuje současnou dobu, kdy neustále na něco čekáme. Zároveň mi připomíná osamocenost každého z nás vůči okolnímu světu.

Todd: Můj otec je veterinář a když letos poprvé navštívil Českou republiku, byl mile zaskočen velice rozšířenou zálibou Čechů v chování psů. Kateřina Zelingerová tento vztah výborně zachytila. Přestože situaci z jejího snímku vídám od příjezdu do ČR téměř denně a mnohokrát jsem se ji pokoušel zachytit, nikdy se mi to nepodařilo s takovou lehkostí, jako Kateřině. Více se dočtete v mém blogovém příspěvku ZDE.

Honza: U této fotografie je potřeba zdůraznit, že se jedná o reportážní záběr. Přesto v jejím případě není nutné „přimhouřit oko“ při zkoumání různých aspektů fotografie, jak tomu bývá u momentek běžné. Obrazová kvalita je výborná díky použití svitkového filmu nízké citlivosti. Perfektní je i kompozice a perspektiva, přestože autorka musela fotit relativně rychle a její středoformátová kamera není zrovna ideálním reportážním přístrojem. Velice dobře působí i barevnost – většina obrazu je neutrální a do toho hrají teplé tóny červené a žluté. Osvětlení je měkké, ale stále dost směrové pro příjemné vymodelování psíka. Po obsahové stránce nabízí stylizovaný příběh, jež si může každý dotvořit podle sebe. Určitě v něm uvidí něco jiného majitel psa, rozladěný návštěvník samoobsluhy, kterého při nákupu ruší venku štěkající psi, nebo třeba majitelka psího butiku. Fotografie také může evokovat „jen“ emoce, třeba oddanost a přátelství.

On Friday we had our first weekly THEditions raffle for a chance to wine a free A4 size print. Every week we'll be picking a new winner randomly from our Facebook fans... ###

Michaela Brachtlová series "Bestiarium for two" has captured my imagination. And from this series we choose one of her photographs of octopus and humans interacting... ###

Bez názvu 1 je fotografie z cyklu „Přírodní motivy“. Capsella bursa-pastoris (kokoška pastuší tobolka) byla zachycena velkoformátovým fotoaparátem na plochý film 9x12 cm.

Autor: Obecně ve své práci často reflektuji základní témata jako je příroda a sama lidská existence. To se odraží i v souboru "Přírodní motivy", kterým kladu otázku směrem ke smyslu typického západoevrospkého uvažování v kategoriích a klasifikacích všeho kolem nás. Samotný soubor fotografií je tak absurdním pokračováním tohoto úsilí otevírající pro diváka i pro mne samotného další významy.

Todd: Moc se mi líbí textura usušených květin, kterou Tomáš Hrůza zachytil díky použití velkoformátového fotoaparátu. Působivá je i jistá „brutalita“, se kterou botanik květinu zlomil, aby se mu vešla na papír. Fotografie samotné mi připomínají první „umělecká díla“, která jsem si zamiloval jako dítě (botanické obrázky v encyklopediích), i fotografie manželů Becherových. Autor těchto fotografií je jistě velice inteligentní a sebevědomý romantik.

Honza: Vždy jsem nadšený, když někdo dokáže povýšit na umění obyčejnou věc, kolem které my ostatní denně chodíme a její skrytou krásu si neuvědomujeme. To se Tomášovi Hrůzovi podařilo a mohu vám říci, že jeho „herbářové“ fotografie vypadají zarámované a pověšené na zdi úžasně!   

Bez názvu 2 je fotografie z cyklu „Přírodní motivy“. Plantago lanceolata (jitrocel kopinatý) byl zachycen velkoformátovým fotoaparátem na plochý film 9x12 cm.

Autor: Obecně ve své práci často reflektuji základní témata jako je příroda a sama lidská existence. To se odraží i v souboru "Přírodní motivy", kterým kladu otázku směrem ke smyslu typického západoevrospkého uvažování v kategoriích a klasifikacích všeho kolem nás. Samotný soubor fotografií je tak absurdním pokračováním tohoto úsilí otevírající pro diváka i pro mne samotného další významy.

Todd: Moc se mi líbí textura usušených květin, kterou Tomáš Hrůza zachytil díky použití velkoformátového fotoaparátu. Působivá je i jistá „brutalita“, se kterou botanik květinu zlomil, aby se mu vešla na papír. Fotografie samotné mi připomínají první „umělecká díla“, která jsem si zamiloval jako dítě (botanické obrázky v encyklopediích), i fotografie manželů Becherových. Autor těchto fotografií je jistě velice inteligentní a sebevědomý romantik.

Honza: Vždy jsem nadšený, když někdo dokáže povýšit na umění obyčejnou věc, kolem které my ostatní denně chodíme a její skrytou krásu si neuvědomujeme. To se Tomášovi Hrůzovi podařilo a mohu vám říci, že jeho „herbářové“ fotografie vypadají zarámované a pověšené na zdi úžasně!   

These two photographs of plant specimens come from Tomáš Hrůza's series 'Nature Motifs'... ###

Autorka: Na začátku 90. let jsem se poprvé dostala do Natural History Museum v New Yorku. Expozice mě tak nadchly, že jsem si je začala fotit obyčejným kompaktním fotoaparátem. O deset let později jsem si na ně vzpomněla a rozhodla se z nich něco vytvořit. Ve stejné době jsem objevila fotografie, které můj manžel (fotograf Pavel Baňka) vyhodil do koše. Začala jsem tyto dvě skupiny fotografií kombinovat dohromady a vdechnout jim tak nový život. Nejdříve jsem netušila, co je to za dívku. Až když jsem fotografii vystavovala v Mánesu, dlouholetá kamarádka Martina v ní poznala svou dceru!

Todd: Přírodovědná muzea i zoologické zahrady zbožňuji. Také jsem viděl spoustu úžasných snímků, které byly na těchto místech pořízeny (o tom více na blogu ZDE). Nápad Jindry Vikové umístit negativ dívky Martiny do záběru žraloka mě však doslova nadchl. Její upřený pohled je velice intenzivní a já si nejsem jistý, zda patří mně jako divákovi nebo dravé rybě v akváriu. Dívá se dovnitř a odráží se ve skle nebo kouká skrz sklo zevnitř akvária? To mi připomíná mě samotného, když mě vzal otec do Shedd Aquarium v Chicagu. Také jsem hodiny koukal do krásného a čistého akvária, podobně jako na této fotografii Martina, se kterou se tedy snadno mohu ztotožnit.

Honza: Mě překvapila a okouzlila kombinace žraloka v pozadí a dívky Martiny něčím jiným. Jak zmínila autorka výše, v muzeu fotila obyčejným kompaktem, snímek tedy není opticky nijak zvlášť kvalitní, ale o to emotivněji působí. Naproti tomu „negativní“ Martinu vyfotil můj bývalý profesor Pavel Baňka na kvalitní plochý film. Ve výsledném obrazu tak nevzniká „jen“ dráždivé napětí mezi dívkou a žralokem, ale také mezi dvěma zcela odlišnými fotografickými technikami, které navíc skvěle korespondují se zobrazeným objektem – drsný a zrnitý žralok kroužící okolo dívky hrající nesčetnými šedými tóny v jemném podání planfilmu.

I’ve coveted Jindra’s photograph of ‘Martina with a Fish’ since I first saw it shortly after we met in 2005... ###

Mark Prethero ve svém cyklu "Beneath the Pavement, the Beach" kombinuje středoformátové fotografie městského prostředí s digitálními záběry divokých zvířat.

Autor: „Když jsme opuštění, jsme nuceni uznat, že jsme byli vytvořeni stejně jako cokoli jiného. Pouze naše chodidla si pamatují, odkud mlčky přicházíme.“ (Berger, J., 1992)

Todd: Fotografie Marka Prethero kombinují surreálné se vznešeným s nadsázkou a humorem, což je mi velice blízké a milé. Zároveň otevírá otázku našeho vztahu k životnímu prostředí a Zemi. Civilizace vystavěná člověkem trčí vysoko nad ostatními stvořeními. Umístěním divokých zvířat do našeho prostředí je autor svým způsobem polidšťuje. Líbí se mi celý tento cyklus, který si můžete prohlédnout ZDE, ale fotografie publikovaná u THEditions mě svou tajemností oslovuje nejvíce. Jen nevím, jestli se ztotožňuji více s koněm či hyenami.

Honza: Na této fotografii se mi moc líbí, jak citlivě a „uvěřitelně“ autor namontoval zvířecí aktéry do prostředí, kam za normálních okolností nepatří. Tento koncept by mohl svádět k prvoplánovému „vtipu“ typu slona kráčejícího po hlavní třídě. Toho se Mark Prethero vyvaroval a vytvořil působivou situaci velice napjatého vtahu mezi klidně stojícím koněm a hyenami v bojovém postavení, což dává široký prostor pro interpretaci zobrazeného děje. Kromě toho mě zaujal kontrast mezi živočišností „modelů“ a množstvím linií podkladové fotografie.

Více se o fotografiích Marka Prethero dozvíte na našem blogu ZDE.

Today's release is a photograph from Mark Prethero's series Beneath the Pavement, the Beach.  In this project, he enigmatically places wild animals into urban environments... ###

Discovering Susan Silas’s work earlier this year was an absolute delight for me. Her photographs both inspire me and challenge me...  ###

Tato fotografie byla vyfocena na řece Tisa v Maďarsku, blízko města Tiszakürt. Je součástí souboru „The Dreamlife of Mayflies“ - Snový život jepic. Vydáním edice u THEditions je tato fotografie premiérově tištěna a veřejně prezentována.

Autorka: Jepice, které jsem fotografovala na řece Tise, odpočívají coby larvy pod hladinou vody celé 3 roky. Jakmile však vzlétnou do vzduchu, jejich životu zbývají pouhé 3 hodiny. Během této krátké doby mají za úkol pouze sex, plození potomstva a smrt. Šílenství, které propukne nad hladinou řeky jakmile se začnou vynořovat z vody, předčilo vše, co jsem do té doby viděla nebo slyšela. Seděla jsem v lodičce uprostřed jejich reje a byla jsem naprosto pohlcená zvukem, který jejich hejno vytvářelo. Tato fotografie je první vlaštovkou z cyklu, který na toto téma chystám.

Todd: Fotografie jepic od Susan Silas se mi moc líbí, nicméně někdy mi připadají nádherné a jindy znepokojující. Je to dáno neklidem, který ve mně neobvyklý životní cyklus těchto tvorů vyvolává. Nemohu se rozhodnout, zda je jejich osud tragický či naopak romantický. Tato fotografie, stejně jako mnohé další práce Susan Silas, ukazuje, jak úžasný je náš čas na světě, ale také jak těžké je vyrovnat se s jeho koncem. Zatímco je celý záběr zahlcen aktivitou mušek, mou nejoblíbenější jepicí je ta, která nad hladinou řeky jakoby letí někam pryč. Představuji si, že se třeba snaží uletět svému osudu a jisté smrti.

Honza: V češtině používáme výraz „jepičí“ pro popis něčeho, co trvá jen velmi krátce. S tímto adjektivem jsem se seznámil jako dítě a věděl jsem, že jepice je muška, která žije jeden den. Ale netušil jsem, jak vypadá, že žije tři roky ve vodě jako larva, nebo že nemá ústní ústrojí, protože je během svého tříhodinového života nad hladinou vody příliš zaměstnána sháněním sexuálních partnerů a plozením potomstva. Pouze mi bylo líto, že nemůže žít déle. Dnes si však říkám, že na tom jepice nejsou tak špatně a jejich život je vlastně celkem zábavný. A také jsem za ně rád, že se Susan Silas podařilo jejich krátký pobyt na světě zvěčnit v příjemnou estetickou fotografii, na které budou moci díky našim archivním tiskům létat a předstírat, že jsou namísto hmyzu elegantními ptáky nad hladinou řeky, další stovky let.

This week's edition is a photograph by Alexander Dobrovodský titled "Lost in Forest Space." It was taken with a large-format camera... ###

Jedná se o barevnou mozaiku složenou se šesti fotogramů motýlů, které původně byly jedinečnými originály vzniklými ve fotokomoře. Jednoduše řečeno, Matt vzal motýly, položil je na fotografický papír a na určitou dobu je osvítil – byli pro něj jakýmsi netradičním negativem. Fotografie, které si můžete koupit na našich stránkách, jsou naskenované reprodukce originálních fotogramů.

Autor: Tyto fotogramy představují můj zájem o způsob, jakým se dítě učí poznávat přírodu. Přišlo mi zvláštní a neetické, že děti dnes poznávají zvířata prostřednictvím “hraček”, jakými jsou mravenčí farmy, jejichž výrobci si troufají tento způsob vzdělávání dětí nazývat vědeckým. Ve skutečnosti to ale děti učí jen zacházet se zvířaty jako s věcmi, kterým je člověk nadřazen a jsou tedy určena jen pro jeho pobavení.
Mé fotky s názvem Collections, jsou vlastně simulací prvních dětských kontaktů s přírodou. Dávají tedy divákovi prostor pro zamyšlení a připomenutí si způsobu, jakým on sám toto období prožíval.

Todd: Mattovi motýli patří mezi "nejstravitelnější" fotografie jeho projektu Collections. Tyto fotogramy vkusným způsobem vdechly životy tomu, co dříve představovaly kýčovité a morbidní sbírky motýlů. V jejich otisku na černém pozadí vidím jistý duchovní náboj a ten Moorovým motýlům dodává nádech pomíjivosti a tajuplnosti.

Honza: Nezpochybňuji koncept ani významy ukryté v Moorově „motýlo-gramech“, o kterých hovoří autor a kolega Todd. Nicméně na této fotografii se mi navíc líbí i to, že může fungovat jako samostatný estetický artefakt bez jakéhokoli dalšího vysvětlování. To u současné konceptuální tvorby nebývá pravidlem!

Více se o Mattových motýlo-gramech dozvíte ZDE na blogu.

Butterlygram in Color is a grid composed of six photograms originally made as analog color prints. To make these photograms, Matthew Moore used butterflies in the same way that film is used in traditional photography... ###

"Šedivka se pouští i do hnízd velkých ptáků" or "The Hen is not Afraid of Entering the Nests of Larger Birds" ###

Tato fotografie vznikla na jaře 2010 a je součástí Dvořákova rozsáhlého cyklu dokumentujícího život na jihomoravském venkově.

Autor: Našeho hřebečka plemene Appaloosa, které se vyznačuje modrýma očima, fotografuji pravidelně. Když na jaře roku 2010 pracoval kovář na jeho kopýtkách, měl jsem s sebou jen širokoúhlý objektiv. Perspektiva širokého ohniska udělala svoje a mně se tato abstrakce reality zalíbila. Nemyslete si, že ohlávka ladící s barvou oka je náhodná:-) Fotografie vznikla v rámci každodenní dokumentace pro projekt Week of Life, kde se snažím zachytit dle jeho pravidel celý rok.

Todd: Zdeňkova jedinečná kompozice zachycuje koníka coby obdélníkový monolit. Toto orámování kombinuje tvary silného zvířete s geometrií políček fotoaparátů nebo počítačových monitorů. Tím vytváří kontrast mezi organickým objektem a technickým charakterem pixelů vytvářejících digitální obraz. Vzniká zajímavé napětí, kdy není jasné, zda je kůň stísněný uvnitř obdélníku, nebo ho zcela vyplňuje a chystá se z něj „vyskočit“.

Honza: Na této fotografii se mi líbí, že zapadá do série Zdeňkových venkovských záběrů a zároveň v jejím kontextu působí výlučně. To je dáno jednak neobvykle pojatou perspektivou, dosaženou širokoúhlým objektivem, a také značnou abstrakcí námětu obvykle zachycovaného klasickým dokumentárním způsobem. Díky tomu se fotografie hodí pro dekorativní účely lépe než čistě reportážní záběr.

Zdeněk Dvořák se soustavně věnuje dokumentování života na jihomoravském venkově a jeho cyklus v rámci tohoto tématu čítá stovky fotografií. Jsme rádi, že jsme mohli vydat fotografii pro jeho tvorbu netypickou, ačkoli ze stejného prostředí. Vznikla v roce 2008 pro kalendář zemědělského družstva. Kombinace chléva a studiového svícení zábleskovými světly dodává Čuníkovi surrealistický nádech. Od Zdeňka Dvořáka nabízíme v limitované edici také fotografii Modroočko, kterou si můžete prohlédnout ZDE.

Autor: Když jsem fotil u prasat, musel jsem ve vysprchovat a totálně převléct. Nikoliv po focení kvůli smradu! Pěkně předem. Sprcha, erární montérky a dokonce trenky i ponožky. To vše kvůli ochraně před infekcí v porodnici. Ještě, že mi nechtěli vydezinfikovat foťák:-) Na fotce je asi 20ti denní sele a můj požadavek vyfotit ho na balíku slámy se mu moc nelíbil - pořád zdrhalo.

THEditions is pleased to announce the release of our second limited edition photographic print: Modroočko (Blue-Eyed), a photo taken by Zdeněk Dvořák in 2010... ###

Fotografie byla pořízena v roce 2007 na barevný film formátu 6 x 6 cm a je součástí Přibylského série portrétů domácích květin. Kromě tohoto snímku jsme pro Vás vytvořili také edici Květiny I.

Todd: Tyto komorní portréty domácích květin nejsou nikterak křiklavé a mnoho lidí by je mohlo snadno bez povšimnutí přehlédnout. Ale při bližším pohledu mají silné kouzlo. Nenápadně hovoří o skromném prostředí, ve kterém je autor fotografoval, a nechávají nás tak nahlédnout do Janova soukromí. Jeho estetika na mě dýchá péčí a pohodou, která mě naplňuje klidem domova.

Honza: Když jsem kytky od Honzy Přibylského přinesl před půl rokem domů, manželka se mi dlouhou dobu vysmívala, co že je to za hloupý vtip, takové nudné fotografie. Dokonce se se mnou vsadila, že neprodáme jediný výtisk. Dnes se jim už nesměje a velice si je oblíbila. To je podle mě jeden z rozdílů mezi uměním a "navoněnými" fotografiemi z Ikey, které jsou sice líbivé, ale většinou velice rychle vyčpí a omrzí.

Více se o této fotografii dočtete na našem blogu.

THEditions is pleased to announce the release of our first two limited edition photographic prints. Jan Přibylský’s photographs Květina I and Květina II... ###

S potěšením Vám představujeme historicky první limitovanou edici THEditions. Sestává ze dvou fotografií Jana Přibylského... ###

Fotografie byla pořízena v roce 2007 na barevný film formátu 6 x 6 cm a je součástí Přibylského série portrétů domácích květin. Kromě tohoto snímku jsme pro Vás vytvořili také edici Květiny II.

Todd: Tyto komorní portréty domácích květin nejsou nikterak křiklavé a mnoho lidí by je mohlo snadno bez povšimnutí přehlédnout. Ale při bližším pohledu mají silné kouzlo. Nenápadně hovoří o skromném prostředí, ve kterém je autor fotografoval, a nechávají nás tak nahlédnout do Janova soukromí. Jeho estetika na mě dýchá péčí a pohodou, která mě naplňuje klidem domova.

Honza: Když jsem kytky od Honzy Přibylského přinesl před půl rokem domů, manželka se mi dlouhou dobu vysmívala, co že je to za hloupý vtip, takové nudné fotografie. Dokonce se se mnou vsadila, že neprodáme jediný výtisk. Dnes se jim už nesměje a velice si je oblíbila. To je podle mě jeden z rozdílů mezi uměním a "navoněnými" fotografiemi z Ikey, které jsou sice líbivé, ale většinou velice rychle vyčpí a omrzí.

Více se o této fotografii dočtete na našem blogu.